Rozhovory

Fotografování psů jako životní styl? Martina Burianová ví, jak proměnit každého pejska v dokonalého modela

Snad každý pejskař ocení krásné fotografie svého milovaného mazlíčka na památku. Přestože mnoho mobilních telefonů už dnes dokáže hotové divy, nic se nevyrovná profesionálním fotografiím od šikovného fotografa či fotografky. Dnes vám přinášíme rozhovor se zkušenou psí fotografkou Martinou Burianovou, jejíž nádherné fotografie dělají radost již mnoha psím páníčkům.

Martino, prozradíte nám v úvodu, co Vás přivedlo k fotografování psů?

K fotografování psů mě přivedla má vášeň trávit s pejsky svůj čas a zároveň chuť zachytit jejich krásu a velké nadšení pro každou aktivitu na fotografiích. Baví mě s nimi a zároveň také za nimi cestovat na krásná místa po celé České republice, ale i do zahraničí a svou profesi díky nim vnímám především jako svůj životní styl.

Jaké byly Vaše začátky?

Mé profesi předcházela má láska k pejskům, kterou jsem si pěstovala již od svého útlého věku, kdy jsem toužila po tom mít vlastního pejska, což se mi v mých 14 letech splnilo. A díky tomu, že jsme společně s mou psí parťačkou plemene labradorský retrívr trávili veškerý můj volný čas, vytvořili jsme si společně krásné pouto, které jsem už tehdy toužila zachytit na fotografiích, a to prostřednictvím analogového fotoaparátu na film. V té době jsem však ještě netušila, že se budu ve svém životě fotografování pejsků věnovat profesionálně.

Jak dlouho už se focení psů věnujete?

Když odečtu dobu, ve které jsem byla studentkou na česko-italském gymnáziu v Praze a fotografovala jsem v té době amatérsky, mohu svůj opravdový začátek ve fotografování datovat do roku 2010, kdy jsem si ze svého tehdy poměrně nízkého platu ve svém prvním zaměstnání našetřila na digitální zrcadlovku, se kterou jsem se začala věnovat nejprve fotografování koní. V době, kdy jsem se svou digitální zrcadlovkou začínala, žádné kurzy, na kterých bych se fotografovat naučila, nebyly. A tak jsem se vše učila metodou „pokus-omyl“. Občas mi někdo z mých přátel s něčím poradil, jinak jsem si na vše musela přijít sama.

Téma fotografování koní však často doprovázelo i téma fotografování psů. Je totiž časté, že většina majitelů koní má doma i svého psího parťáka. A oba zvířecí kamarádi si pochopitelně zaslouží krásnou sadu fotografií na památku. Obě dvě fotografická témata jsem tedy rozvíjela souběžně.

Změnil se za tu dobu nějak Váš pohled na tuto práci?

Posledních přibližně 5 let se věnuji fotografování pejsků čím dál častěji, protože poptávka na profesionální fotografie ze strany majitelů pejsků roste. Všichni chtějí mít sadu krásných momentek s jejich mazlíčky nejen doma vytištěné a pověšené na zdi v rámečku, nebo na foto plátně, ale především chtějí krásný obsah na své sociální sítě a také webové stránky.

15 let od doby, kdy jsem s fotografováním začala, je dlouhá doba. Můj vztah ke zvířatům a má profese fotografky pejsků a koní se za tu dobu příliš nezměnil. Miluji je všechny stále stejně a užívám si každé chvilky s nimi strávené. To, co se změnilo, je jen množství zkušeností, které jsem díky všem setkáním na fotografování získala a prostřednictvím zkušeností jsem si také „nabrousila“ svůj cit pro jednotlivé osobnosti pejsků a koní, které fotografuji, a tak mnohem snadněji dokážu přečíst každé zvířátko již v prvních několika málo minutách a vím, jakou metodu budu potřebovat pro upoutání jeho pozornosti a pro podporu jeho chuti ke spolupráci se mnou.

Kromě psů fotíte i koně. Liší se nějak při práci váš přístup k těmto dvěma odlišným zvířecím druhům?

Ano, věnuji se fotografování nejen pejsků, ale i fotografování koní. Obě témata jsou překvapivě poměrně odlišná a mají svá specifika. Odlišnosti jsou více méně jasné. Prostředí, ve kterém to bude slušet koním, nemusí zcela korespondovat s prostředím, ve kterém bude vynikat krásně pejsek. Metoda upoutání pozornosti je také v obou případech rozlišná, stejně tak jako úhel, ze kterého oba druhy zvířat fotografuji. V případě koní většinou fotografuji ze dřepu, v případě pejsků obvykle ležím zcela na zemi.

To, co však obě témata spojuje, je bezpečnost při práci s oběma druhy zvířat. Atmosféra, která musí během setkání panovat musí být klidná a já musím vždy najít vhodné a především bezpečné prostředí pro fotografování, ve kterém se bude daný druh zvířete cítit komfortně.

Je těžší fotit psy nebo koně?

Fotografování koní a pejsků je pro mne, dá se říci, stejně „snadné“. Tím, že dokážu dobře načíst jejich „osobnost“ a dobře předvídat, tedy důvěrně znám téma, které fotografuji, tak se v podstatě s žádnými těžkostmi během svého počínání nepotýkám. Umím pracovat i s pejsky v náročném prostředí plném rušivých elementů, kdy mám na pořízení fotografie čas v řádech takřka desítek vteřin. I z takových setkání se mnou, která se většinou uskuteční na velkých psích akcích, si klienti odnáší domů nádherné portréty a také vtipné momentky.

Fotíte pejsky jak venku v přírodě, tak i v ateliéru. V čem se tato focení liší, jak si má potenciální zákazník vybrat?

Každá varianta přináší své benefity. Začněme tedy u fotografování pejsků v ateliéru. Pokud má klient pejska, který zvládá snadněji pobyt v interiéru, mimo rušivé elementy a je pro něj, majitele, komfortnější pejska nepouštět z vodítka, ateliér je to správné místo pro setkání. V tomto prostředí budeme mít během setkání opravdu klid. Výbornou predispozicí je, aby měl pejsek alespoň základní odložení v povelu „sedni“ a „lehni“ a aby se nebál světel, tedy záblesků. V takovém případě dokážu během hodinového setkání pořídit mnoho portrétů, momentek a dokonce si pohrát i s rozličnými rekvizitami, kterými naše ateliéry na Kladně a v Brně disponují. Zároveň je možné vystřídat několik barevných pozadí za pejsky a dát tak mezitím pejskovi čas, aby si odpočinul. V případě fotografování v ateliéru navíc nejsme nikterak závislí na počasí, můžeme tedy uskutečnit setkání s klientem kdykoli v průběhu celého roku.

Oproti tomu fotografování v exteriéru je vhodné pro pejsky, kteří mají výborně zvládnuté odložení v povelu „sedni“ a „lehni“ a zvládají běžné ruchy prostředí, ve kterém se s klienty setkáme. V případě, že majitel preferuje ponechat pejska na vodítku, je možné mu vyhovět. Při následné úpravě fotografií zvládnu obojek a vodítko odstranit tak, aby to na výsledné fotografii vypadalo, že na sobě pejsek nic takového neměl. Při fotografování venku pak s potěšením vybírám prostředí, které perfektně koresponduje s aktuálním ročním období a fotografuji nejčastěji ve večerních hodinách před západem slunce. V tuto denní dobu je za mě nejkrásnější čas, kdy se vše zbarví do honosných zlatavých odstínů. Setkání v exteriéru je určitě vhodnější pro pejsky, kteří se během svého života rádi a často pohybují venku, nebo by se potenciálně mohli bát zábleskových světel, která během setkání v exteriéru nepoužívám.

Pokud si chci u vás nechat nafotit pejska, musí umět základní povely?

Určitě je pro mne mnohem snažší fotografovat pejska, který má zvládnuté základní povely, jako je již zmiňovaný povel „sedni“, „lehni“ a odložení pejska povelem „zůstaň“. Za předpokladu, že pejsek tyto povely nezná, poradím si s ním také. Výhodou určitě je, když pejsek disponuje dalšími povely ve svém repertoáru, jako je „dej pac“, „panáček“, „poklona“ a další podobné. V takovém případě si naše setkání na fotografování vždy zpestříme nějakou zábavnou kompozicí v krásném prostředí.

A jak je to s pejsky, kteří mají nějaký problém, například s ostatními psy nebo lidmi, zvládnete si poradit i v takovém případě?

Někteří pejskové nesnesou kontakt s muži, nebo naopak se ženami. Výhodou týmu fotografů, kterým disponuji je, že se v takovém případě zvládneme „zastoupit“ a vyhovět tak potřebám klienta i pejska.

Častým a zároveň velmi snadným řešením je individuální setkání s pejsky a s jejich páníčky, abychom mohli společně pracovat v co největším klidu a abychom nebyli rušeni přítomností dalších pejsků nebo lidí.

Specifikem bývají pejskové, kteří neslyší, nebo nevidí. V takovém případě je třeba se jejich hendikepu přizpůsobit a vědět „jak na ně“.

Pejskům, kterým se z jakéhokoli důvodu (bázlivost, strach, …) nevydaří setkání na fotografování v ateliéru, je možné díky našim možnostem nabídnout alternativní termín pro setkání, a to v exteriéru. Nebo naopak. Jednoduše, vždy se řešení takzvaně „šité na míru“ najde.

Obecně tedy mohu říci, že se díky mému přístupu potenciální obavy klientů ve stylu: „Když on tam nevydrží sedět…“, nebo: „On se nenechá vyfotit…“, prakticky vždy během krátké chvilky rozplynou a zjistí jak dokonalého psího modela vlastně doma mají.

Jaké plemeno psa pro vás bylo při focení největším zážitkem?

Vždy je pro mě radostnou událostí možnost fotografovat málopočetné plemeno. Je to pro mě úžasná příležitost naučit se pracovat s novou „osobností“. Navíc mě baví sledovat zájem o fotografie, které s málopočetným plemenem pejska pořídíme, ze strany mých přátel a sledujících na sociálních sítích. Moc mě těší, že je mohu díky svým setkáním také obohatit o něco nového a zprostředkovat jim svůj zážitek s daným plemene.

Jinak je pochopitelně mým oblíbeným psím plemenem border kolie. Toto plemeno je mému srdci nejblíže, díky své povaze, inteligenci, chuti pro práci a také díky svému vzhledu. Nejen, že je ráda fotografuji, ale rozhodla jsem se po jejich boku prožít krásnou část svého života a tak mám doma nyní tříčlennou smečku, se kterou se věnujeme chovu, výstavám, pasení a především jsou mými věrnými foto modely vždy, když potřebuji otestovat jakýkoli svůj nápad.

Co byste doporučila a naopak nedoporučila všem, kteří uvažují o dráze profesionálního fotografa zvířat?

V dnešní době může být fotografem pejsků takřka každý, kdo má pro tato úžasná stvoření cit, je trpělivý a cílevědomý. Cesta k tomu stát se profesionálním fotografem je dlouhá a je třeba vědět, proč se pro ni člověk rozhodne, a věřit, že veškeré případné překážky zvládne na své cestě zdolat. Trpělivost se hodí nejen při práci s pejsky, ale také při osobním růstu v oboru fotografa, případně retušéra fotografií zvířat. Každá zkušenost dělá ze začátečníka mistra a je důležité mít na paměti, že vše chce svůj čas. Ten se však dá „zkrátit“ prostřednictvím stálé chuti se vzdělávat a posouvat.

Rozhodnu-li se naučit fotit psy pořádně, naučíte mě to? A co k tomu budu potřebovat za vybavení?

S radostí! Své znalosti a zkušenosti nabyté po dobu již 15 let v tomto oboru velice ráda sdílím se všemi nadšenými a zapálenými fotografy pejsků i koní. Baví mě totiž vidět každého fotografa růst a radovat se z toho, když docílí krásných fotografií přesně podle svých představ. A tak jsem tady, připravená každému fotografovi pomoci ovládnout jeho foto techniku, naučit ho upravovat fotografie a také získat dovednost v práci s pejsky.

Každý, kdo za mnou zamíří a chce se naučit fotografovat pejsky, by měl disponovat fotoaparátem a chutí učit se novým věcem. Vše ostatní už s potěšením zajistím já.

Martino, moc děkuji za inspirativní rozhovor!

Úžasné psí momenty zachycené objektivem Martiny Burianové si můžete prohlédnout například na Instagramu či Facebooku. Pokud se chcete dozvědět více o její práci nebo si rovnou zamluvit termín focení, mrkněte na webové stránky fotografování psů v exteriéru a fotografování psů v ateliéru. Zajímá vás spíše výuka fotografování psů? V odkazu se dovíte víc.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.