Mnozí majitelé psů mají zkušenosti s tím, že bez jejich přičinění pes začal dělat opakovaně nějaké chování, které začalo více či méně ovlivňovat životy jak psa, tak i rodiny, kde pes žije. Spouštěčem pro takové chování může být nedostatečné zabavení nebo stres z různých příčin, jako třeba změna bydliště, rekonstrukce ve vedlejších bytech, nový pes v domácnosti či jiná změna v domácnosti i nemoc. Může se jednat o nežádoucí, zpočátku relativně nevinné, chování; může však vzniknout až obsese. Něco z toho můžeme velmi dobře podchytit, aby se to nerozvinulo; něco z toho vznikne z hůře ovlivnitelných příčin a tam je třeba řešení jiné. Někdy se může rozvinout i tzv. stereotypní chování, které bývá typické pro zvířata, která jsou držena na malém prostoru bez dostatku vjemů a zábavy. Bývá stále k vidění u zvířat v zoologických zahradách, například lední medvěd stále dokola se odrážející od průhledné stěny bazénu zpět k pevnině, a to stejné pořád a pořád. Vzniká nudou, což také vyvolává stres – nenaplnění základních biologických potřeb. Můžeme s tím setkat u psů v kotcích či malých výbězích, ale pokud má pes možnost, raději se sebere a uteče. Což také nebývá vítáno s nadšením.
Co může patřit mezi obsesivní chování
Nejprve to mohou být drobnosti, které, pokud se včas neznemožní psovi v pokračování, se rozvinou a budou působit vážné potíže v každodenním životě. Rozvinutá chování se poznají tak, že se nedají zastavit – pes nereaguje na běžné oslovení ani na odvolání.
Například může jít o:
- Honění ocasu
- Honění stínů nebo naopak světla, prasátek od odraženého světla či laserové světlo
- Pojídání nepoživatelných předmětů (nemoc nazývající se pica)
- Olizování sebe, předmětů kolem
- Honění hmyzu
- Otočky na místě
- Okusování ocasu
- Běhání kolem plotu stále sem tam
- A mnoho dalšího…
Prevence vzniku
Základem je vašeho psa spolehlivě naučit odpočívat. Nepodceňte to a psa učte za jakékoli situace s vámi odpočívat. Ideální je, aby mělo štěně od začátku své místo, kde ho nebude nic rušit – ohrádku či klec, která mu poskytne ohraničené místo, kde nebudou stimuly, jež by v něm podněcovaly aktivitu.
Naplňte svému psu potřeby, zajistěte, aby byl zdravotně v pořádku díky kontrolám u veterináře (minimálně jednou ročně kontrola při očkování, ve vyšším věku lépe alespoň dvakrát v roce). Dbejte, aby měl dostatek kvalitního krmiva, které mu sedí – průjmy či zvracení mohou způsobit nepohodu stejně tak jako jiná bolest. A v neposlední řadě dostatečné vyžití, které nemusí být jen o procházkách, ale i o cvičení, hraní a enrichmentu, například ve formě něčeho na kousání, čichacích koberečků, plněných hraček nebo schovávání pamlsků po bytě či zahradě. A znovu je třeba zmínit i potřebu odpočívat, která patří také k základním. Tím by měl mít pes naplněné potřeby a díky tomu by nemuselo žádné nežádoucí chování v tomto směru ani vzniknout.
První náznaky?
Pokud si všímáte, že pes něco z toho začíná dělat, snažte se tomu co nejvíce zabránit – když vidíte, že pes začíná s honěním ocasu, tak jej oslovte, přerušte tak jeho aktivitu. Ideálně ho zaměstnejte něčím jiným, aby neměl ani nápad se do toho pustit znovu. Zkuste mu dát povel, který dobře zná – ideálně odchod na místo. Obsese není slučitelná s odpočíváním, pokud se tedy nejedná o lízání. Tam bude vhodnější zvolit něco více pohybového, jako třeba změna poloh ze stoje do sedu, otočky nebo třeba hry na sebeovládání, kde pes může vybírat pamlsky ze země, lépe z čichacích koberečků. Každopádně je potřeba náhradní chování trénovat mimo krizové situace (po spouštěči, který vyvolává nežádoucí chování) opravdu důkladně!
Pokud váš pes zatím nezná zákazový povel, nemá smysl jej používat. Ale můžete v rámci učení těsně před jiným povelem takový povel přidat. Po něm musí následovat přerušující povel. Příkladem je honění světla – pes začne honit světlo, řeknete povel (který zatím nezná) – např. „Ne“ a hned na to dáte povel, který pes spolehlivě umí, například sedni či lehni. Vhodné je používat stále stejný náhradní povel. Je možné, že časem bude stačit i samotné „Ne“ a pes zvolí jiné, náhradní chování – to, které nejčastěji dostával.
Už rozvinuté obsesivní chování
Jestliže u psa už je obsese v plném proudu, obzvláště u adoptovaných zvířat se to může stát, nebo nezachytíte první náznaky a pes má možnost mnohokrát chování opakovat a tím se v něm utvrzovat, přistupte k řešení. Řešte to úpravou prostředí, znemožnit zvířeti co nejvíce dané chování – tzn. management – zakryté místo na spaní (látková kennelka) v případě řešení světelných podnětů, puštění rádia či televize, pokud řeší zvuky a omezení přístupu do místností, kde jsou zvuky nejsilnější. Pomohou třeba vrátka do dveří. Pokud řeší nesnesitelně podněty z okna, zamezte přístup – bariérou – ohrádkou, kterou vyplníte třeba dekou, polepem okna, záclonami apod. Je třeba přistupovat individuálně, dle potíží.
Pokud je toto chování problém až tak, že máte psa mimo svou kontrolu, klidně mu i uvnitř domu nechávejte připnuté vodítko, venku používejte stopovací vodítko, pokud je třeba. Psa zastavte mechanicky tím, že jej chytíte, zastavíte a pomůžeme mu vykonat daný požadavek, který musí přijít hned po přerušení chycením psa. Buďte důslední, učte psa odpočívat v situacích, kdy má odpočívat, a nabídněte vyžití. Můžete kromě procházek trénovat různé triky, přidejte více enrichmentu, zejména čichání má velmi výrazný zklidňující efekt, abyste zabránili nudě u psa, která nejspíš toto chování rozjíždí. Sledujte ale případně i jiné možné spouštěče, které mohou vést k primárnímu začátku nežádoucího chování. Rozpoznání těchto spouštěčů může být hranicí mezi vaší úspěšností a neúspěšností.
Velmi vhodné je si vypsat problémové situace na papír či do souboru ve smyslu – když něco, tak pes dělá toto. Napište si tam i řešení, které můžete psovi nabídnout. Od managementu prostředí přes přerušování chování a náhradního chování. Když to nefunguje, předěláte to, ale budete vědět, co už jste zkusili.
Co když to nefunguje?
Pokud se nápravě snažíte věnovat maximum, ale nelepší se, je třeba hledat řešení jinde. Věnujte tomuto postupu minimálně dva až tři měsíce, kdy budete důslední a vytrvalí, stejně tak jako kdokoliv, kdo přijde se psem do kontaktu. Není možné řešit takové chování, pokud bude psa kdokoliv v této činnosti podporovat. I ukázání toho, jak je vtipné, že pes honí laserové světlo, může vést k neúspěchu. Protože opakováním nežádoucího chování jen zvířeti takové chování upevňujete.
Nevidíte-li žádný pokrok, vyhledejte odborníka, veterináře či trenéra, který se na behaviorální problémy specializuje. Koho můžeme doporučit?
MVDr. Markéta Rybářová, Ph.D, IAABC-CDBC – Psí nebojsové | Behaviorální konzultace a medicína
Bc. Helena Teplická, DipCABT-D – Veterinární klinika HANIMA | Behaviorální konzultace
Necvičák – individuální tréninky s vybranými force-free trenéry
Robert Zlocha – moderní etický trénink
Radecha Spudilová – Výcvik po dobrém
