Jak na to? Psychologie psů Výchova a výcvik

10 tipů, jak žít s reaktivním psem a nezbláznit se

Termín reaktivní pes neboli hovorově „reaktivec“ v poslední době často zaznívá v různých pejskařských diskuzích. Dřív byli takto označováni jen opravdu nároční pejsci, například takoví, kteří byli natolik vzrušiví, že se nedokázali vůbec ovládat při zahlédnutí jakéhokoli psa a doslova šíleli. Teď se může zdát, že nálepku reaktivce dává svému psovi čím dál více majitelů. Jak to tedy je?

Neexistuje přesná definice. A co jednomu už bude připadat jako pes reaktivní, to může druhému přijít úplně standardní jedinec v rámci daného plemene, třeba jen s trochu hůře zvládnutou socializací. Roli hraje plemenná příslušnost, genetika, povaha jedince, zažité zkušenosti, zdravotní problémy… Faktorů je mnoho. Pro zjednodušení si pojďme trochu načrtnout, co může být označováno jako reaktivní chování.

  • nadměrné kňučení, štěkání, vyjíždění na psy a lidi
  • zdánlivě nevypočitatelné silné projevy strachu či agrese na různé podněty z prostředí, věci a situace
  • přehnané reakce na okolí v přespříliš přátelském hyperaktivním duchu, kdy pes není schopen se ovládat
  • horší soustředění a vysoká míra stresu v přítomnosti spouštěče (psi, jiná zvířata, lidé, věci…)

Život s takovým psem pak může být skutečně náročný, a to zejména v rušném prostředí města. Mnoho majitelů reaktivních psů může pro okolí vypadat neschopně, že na výchovu psa kašlou, ale opak je často pravdou a to, co už ostatní na první pohled nevidí, jsou hodiny a hodiny práce na sobě i na pejskovi. Pokud máte sami reaktivce doma, určitě mi dáte za pravdu, že občas toho máte „plný brejle“. Proto jsem si pro vás připravila pár tipů, jak zvládat takovou psí výzvu lépe 🙂

1. Vzdělávejte se

Víte, jak funguje desenzitizace a protipodmiňování? Jak se hraje hra „Podívej se na…“? Říkají vám něco jména jako František Šusta nebo třeba Grisha Stewart? Pokud odpovíte na tyto otázky ne, je nejvyšší čas pustit se do studování. A pokud odpovíte ano? Dobře pro vás a pojďte se stejně učit dál! Protože není nic horšího, než myslet si, že už všechno víte a nepotřebujete se dál v tréninku psů vzdělávat. V ČR i v zahraničí je tolik úžasných zdrojů inspirace pro práci s vaším reaktivcem!

2. Neberte si chování vašeho psa osobně

Opravdu nevyřval toho milého pána nebo nevyjel po psovi vaší oblíbené sousedky proto, aby vás trápil, zkazil vám den a aby ukázal světu, jak neschopný páníček jste. Váš pes je ve stresu a potřebuje vaši pomoc, nenadávejte mu a netrestejte ho, i když celá situace pro vás může být hodně nepříjemná.

Když se něco pokazí a vy na procházce nezvládnete správně zareagovat ve vyhrocené situaci, místo utápění se v sebelítosti a nadávání sami sobě (nebo psovi) si zpětně projděte v hlavě celou scénu, zanalyzujte reakce vašeho psa a hlavně si připravte postup, jak budete reagovat v podobné situaci příště. Využijte staré dobré klišé „chybami se člověk učí“ ve svůj prospěch.

3. Poznejte perfektně vaše „nepřátele“

Mám na mysli spouštěče, na které váš čtyřnohý kámoš reaguje. Jsou to starší chlapi v kapuci, cyklisti na žlutých kolech jedoucí příliš rychle směrem k vám, malí dlouhosrstí psi koukající vaším směrem? Buďte co nejvíc konkrétní a vše si sepište, ať víte, na čem pracovat. Pozor, abyste otestovali, zda něco spouští problematické chování vašeho psa, nemusíte jej dostat až přímo přes práh toho, co ještě zvládne. Pokud budete pečlivě sledovat jeho řeč těla, tyto spouštěče odhalíte už ve chvíli, kdy se k reakci teprve schyluje a včas interakci ukončíte.

4. Pište si tréninkový deník

Zní to náročně, denně si něco zapisovat. Mnoho skvělých trenérů si však nemůže tento zvyk vynachválit. To, že budete mít perfektní přehled, jak, kdy a v jakých souvislostech váš pes reaguje, vám pomůže pečlivě plánovat kroky k nápravě nežádoucího chování. Navíc lépe uvidíte všechny drobné pokroky, což vás bude krásně motivovat v těžších chvílích.

5. Objevte kouzlo meditace

Zvládat i jen běžné procházky může být se psím reaktivcem pořádná výzva. A pokud jste sami citlivé či vznětlivé povahy a vlastně takoví dvounozí reaktivci, vaše psychika vám může pěkně podkopávat nohy. Pokud budete v náročných situacích reagovat hystericky, agresivně nebo se strachem, k lepším výsledkům se neposunete. Hodit se do klidu se ale snadno radí a hůře provádí, že? Meditace může být úžasným pomocníkem a i když vám to může znít trochu „ezo“, nezatracujte ji a vyzkoušejte její benefity na vlastní kůži. Pokud jste v těchto vodách úplní nováčci, mrkněte třeba na YouTube, kde je plno zajímavých návodů. Doporučit můžu také Velkého průvodce meditací na Netflixu.

6. Když máte den blbec, zůstaňte raději doma

Takové dny známe každý. Někdy se prostě vážně nedaří a není ostuda to přijmout jako fakt. Když vidíte, že vy nebo váš pes máte den naprd, vykašlete se na naplánovaný trénink a procházky v náročném prostředí. Venčení zkrouhněte na nezbytné minimum a všem se raději vyhněte obloukem. Pejskovi místo fyzické únavy pak doma připravte nějaké zajímavé čmuchohrátky a hlavolamy nebo se spolu jen válejte na gauči. Zítra je taky den!

7. Odpočinku není nikdy dost

To, že byste měli naučit psa odpočívat, zní možná trochu zvláštně. Ale pro mnoho reaktivních psů je zrovna nedostatek odpočinku kamenem úrazu. Často máme doma pracovní plemeno se sklonem k hyperaktivitě, kterou ještě nevědomky podporujeme nevhodnými aktivitami typu zběsilé házení míčků. Tak takto ne. Dospělý pes by měl naspat alespoň 12 – 14 hodin, ideálně 15. Puberťák dokonce až 16 – 18 hodin. V klidu a ničím nerušen. Jednotlivé siesty během dne by měly trvat nejméně 45 minut bez přerušení, aby psí spáč stihl dva spánkové cykly včetně tzv. REM fází. Jedině tak položíme základy pro zdravou psychiku pejska. Pokud je to potřeba, můžete jej pomocí pozitivního posilování naučit pořádně spát v kleci či kennelce, kam k němu nikdo nebude chodit.

8. Kudy z nudy? Zaměstnejte mu mozek a dejte pořádnou práci

Samozřejmě, že příčinou chování vašeho reaktivce není nuda sama o sobě. Fakt je ale ten, že často si na přílišnou reaktivitu stěžují právě majitelé pracovních plemen psů, jako jsou třeba belgičtí či australští ovčáci nebo border kolie. Frustrace z nedostatku zaměstnání se totiž může promítat i do nežádoucího chování. A i pokud to není váš případ, je fajn si uvědomit, že zaměstnáte-li dostatečně mozeček vašeho psího parťáka učením nových dovedností, bude to mít na jeho psychiku jen a jen pozitivní dopady. Možností je mnoho, můžete trénovat různé triky, hrát hlavolamy, vymýšlet čmuchací hry, věnovat se noseworku. Pozor však dejte u mnoha psích sportů, například agility, dogfrisbee apod. I když psa baví a vyřádí se, zároveň se jedná o druh stresu a může to naopak zhoršovat některé jeho reakce. V případě, že se chcete s reaktivcem věnovat některému z akčních sportů, dbejte ještě o to více na následný odpočinek a vyklidnění. Také jej učte pomocí her zvládat přechody z akce do klidu.

9. Naučte se říkat ne

Tohle je taková populární obecná rada pro mezilidské vztahy. Tady to myslím tak, abyste se stali advokátem svého psa. Pokud víte, že (zatím) nesnáší, aby mu sahal cizí člověk na hlavu, tak mu to zkrátka nedovolte, i kdybyste mu v tom měli fyzicky zabránit. Váš pes opravdu nemusí vydržet nic, co mu není příjemné, jen proto, že „tak se to přeci dělá“ a o nic nejde. Jde o hodně. Vy jste opěrný bod pro vašeho psa a vy mu musíte ukázat, že mu kryjete záda. Je v pořádku odpovědět komukoli na dotaz na pohlazení psa „nezlobte se, ale ne“. Stejně tak je v pořádku nevzít psa na rodinnou oslavu, pokud víte, že by tam toho na něj bylo moc. Učte se nestrkat psa do situací, které jsou za prahem toho, co nyní zvládá. Učení nových sociálních dovedností totiž nemůže probíhat, překročí-li určitou hranici na stresové křivce. Pokud jste problematikou stresu u zvířat zatím nepolíbení, doporučuji přečíst alespoň tento článek od Františka Šusty.

10. Užívejte si!

Mít psa nemá být dřina. Určitě mi dáte za pravdu, že jste chtěli především parťáka pro život a pro radost ze společných zážitků. To všechno může trochu zastínit honba za „spravením“ vašeho reaktivce. A to je škoda, nemyslíte? Až příště budete přemýšlet o tom, jaký je váš hafan, myslete na to hezké, co na něm milujete, ne na jeho chyby. Dovolte si rozplývat se nad jeho roztomilým čumáčkem a nad všemi momenty, kdy jste zazářili a trénink se vám vydařil. Představte si, že by vám zbývalo už jen pár společných chvil… strávili byste je negativními myšlenkami na to, co všechno nezvládáte, nebo byste si prostě užívali společně strávený čas a přítomnost vašeho chlupáče (nebo i naháče, ať nejsem psí rasista)? Užívejte si každý společný den i se všemi nedokonalostmi a překážkami, které na vás číhají 😉

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.