„Bůh ví, co má za sebou“ anebo „on je ještě je malý/malá“… Źe už jste to někdy slyšeli? Možná jste sami tato slova použili. Týkají se případů, které se reálně dějí asi mezi všemi kategoriemi psů. Ať už jde o pejska od chovatele nebo o adoptovaného či zachráněného pejska.
Výchova je základ, který bychom psovi měli dát co nejdříve. Kdy to je? Hned jak si ho přivezeme! Pokud se jedná o psy, kteří nemají opravdu hodně traumatickou minulost a neberou člověka jako bubáka ve skříni, nemá většina psů problém interagovat s člověkem. Jestliže si přivezete štěňátko, vše, co ho naučíte během prvních pár měsíců, si ponese celý život. To, co ho nenaučíte nebo jej to naučíte špatně, se vám za krátko vrátí. A vězte, že odnaučovat špatné návyky je mnohem složitější, než když to naučíte hned od začátku správně.
Jestliže si už dovezete staršího pejska – vesměs nezáleží moc na původu, odkud pejsek je – je třeba ukázat pejskovi stejně tak hranice, které bude celý život s vámi následovat. Osobně jsem se setkala poprvé před pár lety s pejsky, s kterými se nedalo od počátku pracovat, jinak jakýkoliv pejsek přišel, z podmínek, kde se mu nevěnovali, nebo z podmínek, kde jej majitelé trestali, se vždy dalo dohodnout, jak to mezi námi bude. Pokud hlídám pejsky známým, také si během prvního dne „řekneme“ co a jak.
Doma se odpočívá
Takový základ, co po psovi chci, je to, že doma se bude spát a kdy bude aktivita určuji já, nikoliv pes. Pokud mi tedy bude nosit hračku a házet smutná očka, nepolevím. Prostě mu tu hračku doma nehodím. Obecně nenechávám hračky moc psovi bez mé přítomnosti a vynahradím si čas, kdy si spolu se psem s tou hračkou hrajeme, pak ji schovám. Má to hned dvě výhody – pes bude bez hračky nucen odpočívat ještě o to spíš, že nemá do čeho „píchnout“ a ještě danou hračku nezničí.
Nicméně výchova je z velké části i výcvik, ačkoliv se to v mnohém prolíná všelijak, lze docílit všeho za pomoci správného posilování. Tudíž pokud bude pes opravdu neodbytný, ukážu mu, kde má ležet a hodím mu tam i nějakou odměnu, podle odezvy, jakou to přinese. Pokud bude nadále na místě ležet po odměnění, je to správná cesta. Pokud se po odměnění zvedne a půjde zase kouknout, co mám dobrého, mnohem raději mu ukážu, ať jde na místo a dám mu něco na delší žvýkání a potom už si ho nebudu všímat.
Pokud si tam lehne sám od sebe, odměním ho ještě o to spíš, protože si zvolil sám a zvolil si, z mého pohledu, dobře. Někdy se však právě vyplatí naopak psa nerušit odměňováním viz výše. Je třeba zjistit, co bude fungovat zrovna na vašeho konkrétního pejska. Nezjistíte to, když to uděláte jednou či dvakrát. Zkuste víckrát během dne, abyste si to potvrdili.
Osobně mám ráda metodu učení pomocí zachytávání správných momentů, proto jsem odměňovala i pokud si sama lehla. Jakmile by se však opakovaně zvedala, nechala bych ji zkrátka ležet. V případě, že by pes byl úplně neodbytný, zvyknu pejska na klec a po dobu, kdy chci, aby pes odpočíval, ho budu dávat do klece. Časem se vybuduje hodnota místa, a tak bude stačit tam psa poslat, pes už bude vědět, co tam má dělat. Hodnota klece se buduje několika způsoby, včetně toho, že psa v kleci krmím, dostává tam nějaké dobroty na žvýkání, případně odolné hračky na žvýkání apod.
Už vidíte, že je nějaký problém?
Pokud si dovezete štěně, puberťáka nebo dospělého psa u něhož víte, že je nějaká neduha – nebo se projeví až po pár dnech v novém prostředí – je třeba ji řešit okamžitě. Jestliže má pes problém s tím, že na sebe nenechá sáhnout, skáče vám po ruce s jídlem, případně skáče po vás, členovi rodiny, a to ať jde o člověka či jiné zvíře, a vy si to nepřejete, nenechte ho to dělat hned od začátku. Kromě skákání může jít třeba o vrčení, které je pro vás informací, že se to psu nelíbí a je třeba přijít na to, co psu vadí a vymyslet (ideálně za pomoci trenéra), jak danou nespokojenost odbourat. Taky je třeba si uvědomit, že pokud vám skákání na vaši osobu nevadí, nebude to vadit třeba ani u vašich dětí nebo vnoučat, návštěvy? Je snazší naučit, že pes nebude skákat a pokud někdy bude někdo chtít, naučíte ho to na povel. Vše je třeba promýšlet dopředu, protože pes je neuvěřitelně chytré zvíře a může vás nachytat nepřipravené.
Hygiena a samota
Stejně je to vesměs se vším. Hygiena u štěněte je někdy na delší dobu, než lidé očekávají. Pokud však dodržíte některé zásady, máte skoro vyhráno (pak ještě ten čas a trpělivost). Následně záleží akorát na vašem pejskovi, jak rychle to celé pochopí a zvládne. Hned začátku, po příjezdu štěňátka učte pejska se venčit především venku, úplně stejně postupujte se psem z útulku, dočasky, pokud nevíte, zda byl zvyklý žít uvnitř. Plenka na zemi je sice fajn, ale můžete si tím vytvořit nehezký problém do budoucna, pokud nebudete vy i pejsek ultra šikovní. Je třeba být důsledný – chodit dostatečně často (po vzbuzení, po krmení, po hraní) a netrestat. Zbytečně si trestáním zkazíte vzájemný vztah. Stačí v případě nehody neplechu uklidit a příště už budete vědět, že potřebuje jít pejsek častěji. Pokud vám chodí pejsek čůrat na měkké a vám přijde, že to dělá schválně (čehož pes na rozdíl od člověka není schopný), utíkejte k veterináři – odpovědí je často zánět močového měchýře. Ale může jít o řadu jiných potíží, proto to nepodceňte. Někdy to může být projevem stresu, což je právě ta situace, kdy to případným trestáním ještě zhoršíte.
Jako všechno dosud vyjmenované, učte pejska hned po příjezdu na samotu. Pohybujte se po domě jako vždy a pokud jsou místnosti, kam nechcete, aby pes chodil, prostě ho tam neberte hned. Stejně tak je opět výhoda klece, protože pokud naučíte dobře klec, můžete krásně trénovat s klecí odchody do vedlejších místností, vaření a úklid bez toho, aby za vámi neustále chodil pes – ten by navíc měl většinu dne odpočívat. Ve chvíli, kdy odjedete třeba na malý nákup, budete díky kleci vědět, že je pes v bezpečí a pes bude vědět, že klec je jeho bezpečné místo.
Celkově je ještě mnoho dalších věcí, co byste měli učit hned – chůze na vodítku, příchod návštěv, schopnost počkat, až dáte psovi žrádlo na zem, a mnoho dalšího.
Nevíte jak na to? Zeptejte se svého trenéra, jistě vám pomůže! Výcvik není v životě psa všechno, výchova je něco, s čím se setkáváme všichni při soužití se psem a to denně. Proto ani tohle není špatná otázka na trenéry 😊
