Tahání na vodítku je jeden z nějčastějších problémů psích páníčků vůbec. Většina psů přirozeně chodí rychleji, jak my lidé. Navíc ven často vyrážíme, když je hafan nabitý energií po dlouhém odpočinku a venku je tolik lákavých věcí a pachů! Nácvik netahání tak může být opravdu náročný a nemá jedno zázračné rychlé řešení. Dnes pro vás máme několik tipů, které vám trénink mohou pěkně usnadnit 😉
1. Dopřejte vašemu pejskovi více prostoru pro čichání a zkoumání
Hodně pejskařů používá krátká vodítka, nemají-li psa zrovna navolno. Možná i proto, že standardně koupíte pevná vodítka zhruba o délce 120 – 150 cm. Pokud však nejste zrovna v rušném provozu, kde potřebujete mít psa u nohy, doporučuji využít raději delší vodítko a dopřát tak pejskovi více možností čmuchat si zajímavé psí zprávy bez toho, aniž by musel vodítko stále napínat. Například moje oblíbená značka Tamer má super dlouhá vodítka s posuvným systémem, recenzi si můžete přečíst tady. Vybírejte trasu procházky tak, aby měl váš psík co nejvíce příležitostí ke čmuchání, to je totiž samo o sobě relaxační a pomáhá k celkovému zklidnění. Podpořit jej můžete i tím, že například rozhodíte v trávě drobné pamlsky, aby je musel vyčenichat. Když se někde začmuchá, netahejte jej hned pryč a nechte ho zkoumat svět jeho tempem.
2. Odměňujte klidnou chůzi na vodítku, a to nejen pamlsky
Ve chvílích, kdy pejsek věnuje pozornost vám a nenapíná vodítko ve snaze se někam dostat, ukažte mu, že to je správně. V takový moment se ale nevyplatí radostné jasání, to by mohlo naopak hafana rozparádit natolik, že by zrychlil své pohyby a to nechceme. Lépe zabere klidná pochvala a následná odměna, případně můžete zapojit i slovní marker (označení správného chování konkrétním krátkým slovem) či klikr, používáte-li je. Chutné odměny pak dávejte pejskovi nejlépe na zem, a to kousek za sebe, podpoříte tak to, že se bude držet v této oblasti kolem vás a nebude tolik spěchat dopředu. Další možností, jak odměnit klidnou chůzi bez tahání, je následovat pejska tam, kam chce jít. Pozor! To samozřejmě jen za předpokladu, že jde za svým cílem na prověšeném vodítku. Zjistí tak, že se k zajímavostem dostane, půjde-li slušně. Nezapomeňte, že odnaučování tahání není jen o korekcích, ale i o tom, ukázat psovi, kdy se chová správně a že je to pro něj výhodné. Číhejte na tyto příležitosti a využijte jich!
3. Ukažte mu, že taháním se nedostane ke svému cíli
Teď se určitě ptáte, co máte tedy ale dělat ve chvíli, kdy hafan zatáhne. Cuknout vodítkem? To není úplně dobrý nápad. Na většinu psů to stejně fungovat dlouhodobě nebude a navíc to není pro psí krční páteř (a nejen tu) nic zdravého. Určitě už jste slyšeli o tom, že když pes zatáhne, máte se zastavit. Jak to ale dělat správně, abyste se nedostali do nekonečné smyčky tahání a zastavování? Když pes zatáhne za vodítko, ihned se zastavte. Není ale potřeba, aby to s ním cuklo, zastavte nejlépe klidně a s citem. Neděláte to proto, abyste mu ukázali, „zač je toho loket“, ale proto, aby viděl, že se na napnutém vodítku nedostane tam, kam chce. Nijak na něj nemluvte, nekárejte jej. V klidu počkejte, až pes tlak na vodítko povolí a vrátí se k vám, pak se opět beze slov rozejděte, ani jej nechvalte. Zkušení „tahači“ se často okamžitě rozeběhnou zase na konec vodítka a opřou se do něj. Pokud po dvou třech pokusech zjistíte, že je to i váš případ, při příštím zastavení čekejte nejen na povolení vodítka a pejskův návrat k vám, ale vytrvejte ještě déle, než se poté začmuchá na prověšeném vodítku do něčeho zajímavého ve vaší blízkosti. To je totiž signál, že jej přestal zajímat původní cíl, ke kterému se snažil vás předtím dotáhnout. Zpočátku můžete na takový moment čekat poměrně dlouho, ale buďte trpěliví, vyplatí se to.
4. Důslednost je potřeba (a co dělat v situaci, kdy to musíte „flákat“)
Rozhodnete-li se tahací zlozvyk svého chlupatého kámoše skutečně pokořit, je nejvíce potřeba právě důslednost. Jen tak budete psovi předávat jednoznačné informace o tom, jak má na vodítku fugovat. Pokud nejste konzistentní ve chvílích, kdy se vám to zrovna nehodí nebo nemáte čas a chuť se taháním zabývat, nemůžete se na vašeho čtyřnožce zlobit, že tahá. Já to chápu, v běžném životě jsou prostě situace, kdy se nácvik nehodí, třeba když jste na výletě s příbuznými nebo když spěcháte na autobus. Právě takové momenty často tahouny podporují v jejich zlozvyku a přivádí vás k šílenství. Co s tím? Řešením je rozlišit trénink netahání a chvíle, kdy je tahání povoleno, a to do té doby, než bude váš pes zvládat chůzi na prověšeném vodítku i v těch nejnáročnějších situacích. Dejte psovi obojek i postroj (případně pokud nechcete používat obojek, tak postroj, kde máte možnost připnutí jak vzadu, tak vepředu na hrudníku). Při procvičování netahání vodítko připínejte k obojku či zadnímu kroužku postroje. Víte-li, že nezvládnete dodržovat v konkrétní chvíli důsledný postup, připněte vodítko místo k obojku k postroji (případně k přednímu kroužku postroje, využíváte-li druhou variantu, tedy jen postroj). U postroje ještě musím zmínit, že mám na mysli dobře padnoucí a ve vhodném střihu (tzv. Y typ), který nijak neomezuje fyziologický pohyb psa. Z vlastní zkušenosti mohu doporučit např. 4dox Comfort plus.
5. Pozor na nebezpečné „pomůcky“
Mnoho páníčků v zoufalství sáhne po výcvikových pomůckách jako je řetízkový stahovací obojek nebo dokonce ostnatý obojek. Takové řešení rozhodně nedoporučuji. Máte-li odhodlaného a silného tahače, nemusí jej ani stahovák odradit (taky už jste viděli tolik dusících se psů opírajících se vší silou do stahováku?) a to je pak velký průšvih pro zdraví psa. A i pokud vám škubnutí stahovákem či ostnáčem pomůže, děje se tak skutečně na úkor psího zdraví. Necitlivá manipulace s krkem může vést zejména k poškození jícnu, průdušnice, štítné žlázy, krční páteře či očním problémům. A to, že nevidíte zdravotní následky hned, neznamená, že se neprojeví někdy v budoucnu.
Samostatnou kapitolou je výcvikový elektronický obojek. I ten bývá často prodáván jako pomůcka, která má vyřešit tahání psa. K dispozici má většina modelů zvukový signál, vibrace a elektrostatické impulsy různé síly. Použití těchto obojků má mnoho úskalí a já osobně bych jej nikomu nedoporučila, už vůbec ne běžnému majiteli psa, který není profesionální trenér. Největší riziko používání elektronického výcvikového obojku (zkráceně EO či EVO) je to, že si pes může impulsy spojit s něčím jiným v jeho okolí (například ostatní psi, lidé, předměty, místa…) a vytvořit si tak nežádoucí reakce (strach, agrese). To, že mnoho majitelů se uchlácholí pocitem, že impulsy vyzkoušeli na sobě a „nic to není“, skutečně není směrodatné, psí kůže je mnohem tenčí a citlivější, než naše. Například epidermis, tedy svrchní vrstva kůže, má u člověka tloušťku 10 – 5 buněk, u psa jen 3 – 5! Zajímavá je třeba tato studie v anglickém jazyce o vykazování známek bolesti u psů při užití EO. Existuje však určité procento psů, kteří na elektronické impulsy nijak výrazně nereagují (nebo je jejich motivace opravdu vysoká – např. ulovit zvěř či poprat se se psem), pro takové však logicky není problém provádět nežádoucí chování i přes použití elektronického obojku. Pro odnaučení tahání tedy zvolte určitě jinou, etickou cestu! Pokud použití EO zvažujete jako poslední možnost u psa, který má problém s přivoláním a chcete jej pouštět navolno, obraťte se na kvalitního force free trenéra a věnujte práci naučení nejen klasického přivolání, ale také tzv. „emergency recall“ pro nouzové situace.
Často bývá doporučována také tzv. halti ohlávka. Vzhledem k principu, jakým funguje, není také úplně bezproblémová. Její použití bych zvažovala pouze v případě, že hrozí, že majitel neudrží psa, který může být nebezpečný svému okolí či sobě, než nácvik klidné chůze zvládne za pomoci kvalitního trenéra. Při použití „haltiny“ vždy mějte vodítko se dvěma karabinami, a to připnuté jedním koncem k ohlávce a druhým k obojku či postroji (tam bude spočívat vaše hlavní síla). Ohlávkou necukejte ani nenechávejte psa se do ní opírat v tahu, zatáhněte za ní jen v nutných případech, kdy potřebujete změnit směr chůze psa. Nikdy nepoužívejte halti ohlávku společně s flexi vodítkem!
Na závěr bych ještě vnesla trochu světla do kontroverzního tématu používání postrojů. I nevhodně zvolený postroj může mít samozřejmě špatný dopad na pohybový aparát psa. Pokud chcete na denní nošení používat právě postroj, vyhněte se například střihu tzv. norského typu, ten omezuje pohyb lopatky. Nejčastější argument proti postrojům je ale ten, že se v nich pes naučí tahat. Pokud necháte vašeho psa tahat, bude to dělat bez ohledu na to, zda má obojek či postroj. Postroj samozřejmě tah lépe rozloží, ale sám o sobě není příčinou tahání. S ohledem na zdraví psa je tah na postroji rozhodně bezpečnější variantou než škrcení se na obojku. Pokud máte psa, který tah miluje, typicky například zástupce severských nebo bull plemen, dopřejte mu také sportovní vyžití v tahu v postroji určeném pro daný sport, kde se bude moci „vybít“.
