Seminář na téma ošetření se souhlasem, kooperativní péče nebo také třeba manipulace bez stresu. Tato slovní spojení stejného významu, nám více či méně říkají, o čem to je. Jde o způsob komunikace směrem od psa k majiteli, ale stejně tak i srozumitelné předávání informací druhý směrem. Vstupuje nám tam v některých případech také třetí osoba, ať už v roli veterináře, terapeuta nebo třeba stříhače. A o čem že takový seminář, který se konal 22. října 2023, vlastně byl?
Jela jsem s velkým očekáváním. Jelikož mě toto téma zajímá již delší dobu a snažím si hledat další informace, nemohla jsem si nechat ujít ani tuto možnost. Akce byla organizována DOGPOWER EDUCATION, tedy jmenovitě Jakubem Slavíkem a Lucií Kotianovou. Vybrané bylo poměrně nenápadné místo s dobrou dostupností – Impact Hub Praha D10. Uvnitř bylo útulno, ale ani přes pěknou účast nebyl při pohybu po prostorech problém, že bychom se mačkali, ať už jsme se vydali jakýmkoliv směrem. Zvlášť byl prostor pro občerstvení a zvlášť šatna. Což nechat někde kabát bylo obzvláště příjemné, ale zároveň jsme tam měli kdykoliv přístup. V místnosti, kde se nacházela šatna, byla i dobrovolná sbírka pro útulek Voříškov, kam mohli lidé donést materiální pomoc. Voříškov navíc udělal seznam, co nejvíce pomůže, tudíž jsme mohli donést například papírové utěrky, dezinfekční prostředky nebo třeba starší ručníky.
Při přejímce jsme dostali šikovný sešit na zapisování společně s pevnou podložkou, aby se nám lépe psalo. Před ostrým zahájením jsme si mohli nabídnout něco dobrého na zub, teplý nápoj s něčím malým rozhodně potěšil. Drobný problém byl, že jakmile přednáška začala, nebylo moc kam nápoje položit, jelikož stolečky byly jen v jedné části a pochopitelně plně obsazené 🙂 Vybavila jsem se s sebou notebookem, jelikož jsem zvyklá si zapisovat vše rovnou tam. Což tedy kvůli absenci stolečku nešlo, tak mám ruční zápis. Výhoda byla, že nebyl problém si vyfotit právě promítaný slide, ovšem teď se vrátit k tomu zápisu. Znáte to? Ale to je asi jediné, co mě v první chvíli trochu zarazilo, jinak jsem byla nadšená. Obzvlášť obsahová část byla famózní – a to bylo hlavní!
Hlavními aktérkami byly Radecha Spudilová a MVDr. Jana Radošovská, což bylo za mě skvělé propojení. Taková kombinace zkušeností trenérky a veterinářky přinášela bonusové informace z obou světů. Začínalo se přibližně kolem 10. hodiny dopoledne a celý den byl rozdělen do několika bloků, přičemž přednášející se střídaly. V mezičase byl vždy prostor pro otázky, které nám přednášející ochotně zodpovídaly. Běhal mezi námi Kuba Slavík a nosil nám mikrofon, aby nás bylo slyšet všude, což je také prima, jelikož tak snad nikomu nic neuteklo.
Z hlediska obsahu mě paní doktorka Radošovská namlslala na pořízení její knihy – Elza radí. Několik přednášek byla za mě bezchybná. Ne, že by bylo překvapující všechno, ale pár věcí přeci jen pro mě bylo velmi převratných. Jako třeba fakt, že na základě určitých hladin hodnot při vyšetření krve se dá usuzovat, že je zvíře ve stresu, tzv. stresový leukogram. S čímž jsem se v běžné veterinární praxi dosud sama nesetkala. Kdo máte pejska, který se bojí na veterině, pak si můžete mnohdy všimnout, když sundáváte pejska ze stolu u veterináře, že tam jsou otisky pacek – jak se pejsek potí. Dříve jsem to přisuzovala pouze stresu, ovšem funkčně to má také význam a sice ten, že to zlepšuje grip pro případný útěk. Nikdy jsem se nad tím takto nezamyslela a je to tak logické, že to musím zkrátka sdílet se světem! Závěrem si dovolím sdílet jednu zásadní myšlenku: „Nemusí být nepříjemný samotný úkon, ale způsob jeho vykonávání.“
A proto mi tam do souhry tak moc hrála spolupráce s další přednášející, Radechou. Protože přípravu na ošetření může ovlivnit každý majitel.
U přednášek Radechy Spudilové jsem si také našla několik zajímavostí a vychytávek. Zejména velmi hezká myšlenka za mě byla, že pokud jdu se psem na specializované vyšetření na jiné pracoviště, než kam běžně chodím, je vhodné vyrazit nejprve na obhlídku a domluvit se s vyšetřujícím veterinářem na průběhu vyšetření a vašeho postupu. Většinou domluva funguje, ale ideálně bychom měli mít dostatečně natrénováno se psem v různém prostředí, abychom opravdu mohli dodržet naplánovaný postup vyšetření. Je to fér k veterináři, ke psu a vlastně i ke všem ostatním. Nešťastný způsob by byl, pokud bychom zvyšovali stresovou hladinu našemu psu a přidělávali práci doktorovi a personálu na veterině. Aneb těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Tím bychom se měli řídit především.
Kromě samotného ošetření se souhlasem byly zmíněny i varianty jako je odvádění pozornosti při ošetření, rychlý zákrok s pevnou fixací a další – jak na to, aby to fungovalo tak, jak potřebujeme.
Nastavitelná stolička na výšku takovou, aby sedla různě velkým pejskům pro fixaci hlavy mi přišla také geniální a chtěla bych ji sama, ideálně hned samozřejmě 🙂 Obecně bylo dostatečně zdůrazněno, jak velký význam mají malé, ale pravidelné věci, jak Radecha říká „šmrdlání“. Každý den věnovat chvilku čemukoliv nám jednak utuží vztah s naším čtyřnožcem a za druhé nám to neustále udržuje trénink v průběhu, najíždí nám konto důvěry, pro všechny případy.
Celkově bych vyrazila určitě znovu, proto pevně doufám, že se chystá další prima akce od dua z DOWPOWER!
Autorka fotografií: Aneta Jungerová
