Portrét plemene

Portrét plemene: Lapinkoira

Toto méně známé psí plemeno můžete potkat také pod názvem Finský laponský pes. Majitelé ji navíc často láskyplně označují jako „Lapinka“. Typický vzhled seveřana budí zdání lovce, ale tato prvotní představa vezme za své, jakmile se začtete do historie plemene, lapinkoira je totiž vlastně pes ovčácký! Jaká tedy je a pro koho se hodí?

Základní informace aneb co říká standard plemene

Klasifikace F.C.I.: Skupina 5 – Špicové a primitivní plemena, sekce 3.4 – Severští hlídací a pastevečtí psi

Povaha / temperament: Inteligentní, odvážný, klidný a učenlivý. Přátelský a věrný.

Výška:
Kohoutková výška: ideální výška je 49 cm u psů a 44 cm u fen
Tolerované meze: ±3 cm
Typ je důležitější než výška.

Hmotnost bývá v závislosti na pohlaví a tělesné stavbě jedince přibližně 15 – 22 kg.

Všechny barvy jsou povolené. Základní barva musí převládat. Barvy jiné, než je základní barva, se mohou vyskytovat na hlavě, krku, hrudníku, spodní straně těla, na končetinách a ocasu.

Aamunkoi Niina Apuesto Diablo, Aoki Alakai Wicca Mystery a Angela Aune Apuesto Diablo, majitelé Simona a Jan Baškovi, CHS Apuesto Diablo

Historie plemene a rozdíl mezi lapinkoirou a lapinporokoirou

Zemí původu tohoto špicovitého plemene je Finsko. V severních oblastech Skandinávie a Ruska Laponci využívali po staletí psy tohoto typu pro pasení sobích stád. Plnili také funkci hlídače majetku, tažných psů a společníků pro ženy a děti. Zkrátka takový multifunkční ovčák na severský způsob, který vznikal křížením špicovitých a ovčáckých psů. V roce 1945 Finský kynologický klub vytvořil první standard Laponského ovčáka. O 22 let později byl název plemene změněn na Laponský pes, když došlo k rozdělení tehdejších ovčáckých psů na dvě samostatná plemena. V roce 1993 bylo plemeno znovu přejmenováno, a to na dnešního Finského laponského psa neboli Lapinkoiru. V současnosti je ve Finsku velmi oblíbené i jako domácí společeník.

Jak bylo uvedeno výše, lapinkoira má společné předky s dalším podobným plemenem, lapinporokoirou. Jaký je mezi nimi rozdíl? Lapinporokoira, jinak dnes nazývaná jako laponský ovčák, se na první pohled liší kratší srstí a delším tělem. Při práci byla a je využívána jako vytrvalý běžec pracující se stádem sobů často i několik dní v kuse. Oproti ní má lapinkoira delší srst, kratší formát těla a ocásek nesený na zádech. Při pasení jí sedí spíše práce se soby v blízkosti obydlí.

Chov u nás a zdraví

První lapinkoiry se do ČR dostaly v roce 2008. Jejich chov zastřešuje Klub chovatelů málopočetných plemen psů (KCHMPP). K uchovnění je potřeba úspěšně absolvovat bonitaci, jednu výstavu pořádanou klubem, rentgen kyčlí kvůli DKK (dysplazii kyčelních kloubů) a testy na oční onemocnění PRA prcd (v případě, že rodiče daného jedince testy nemají nebo je jeden z nich je tzv. přenašeč).

Kromě zmíněných u nás testovaných onemocnění se u nich sleduje ještě glykogenóza (GSDII neboli Pompeho choroba). Jedná se o poruchu metabolismu glykogenu, která může postihnout i další příbuzná laponská plemena. Ale nelekejte se, díky pečlivému sledování se tato choroba téměř nevyskytuje, u nás v ČR zatím není znám žádný případ. Lapinkoiry jsou celkově velmi zdravé, odolné a často i dlouhověké.

Barbarosa Lumiartti, foto: Barbora Mašková, CHS Lumiartti

Lapinkoiry, jejich povaha a potřeby

Tenhle usměvavý severský huňáč na první pohled vypadá vlastně jako takový ideální společník. Lapinkoiří veselá a bezkonfliktní povaha se smyslem pro humor je určitě velkým lákadlem pro potencionální zájemce o plemeno. Lapinka je poměrně snadno cvičitelná, i když jako každý pes i ona potřebuje důslednou a jasnou výchovu, aby mohla rozkvést v ideálního společníka. Chovatelé lapinkoir své plemeno milují především pro jejich veselou šaškovskou povahu, pozitivní energii a radost, jakou rozdávají.

Díky nekonfliktní povaze lapinkoiry dobře vychází s dospělými, dětmi i domácími zvířaty. Vetřelce ohlásí rozhodně štěkotem, ale razantně hlídat nebude, o zlodějovo zdraví se tak bát nemusíte. Vzhledem ke svojí husté a voděodolné srsti může bydlet na zahradě, ale nesmíte zapomínat, že má velkou potřebu kontaktu se svojí rodinou. Dlouhá samota není nic pro ni. Huňatá srst, díky které snáší skvěle mrazy, vypadá náročně, ale ve skutečnosti je vlastně samočistící a stačí ji jen občas prokartáčovat a zvýšenou pozornost věnovat akorát místům s jemnější srstí, např. za ušima. Pozor ale na období línání, které nastává dvakrát do roka. To je potřeba vyčesat obrovské množství podsady. Nejlepší je si v takovém případě pomoci vykoupáním, vyfenováním a pečlivým vykartáčováním.

Lapinkoiry jsou poměrně živé a aktivní, rozhodně potřebují zaměstnat něčím hlavu, aby se nenudily. Protože to by se mohly k vaší nelibosti vrhnout třeba na zahradničení nebo úpravu nábytku. Zrovna ty zahradní úpravy jsou pro ně hodně lákavé, stejně jako lovení hmyzu či myšek. Potěšíte je různými interaktivními hračkami a hlavolamy. Jsou velmi učenlivé a zkusit s nimi můžete mnoho psích sportů, například agility, obedience, flyball, mantrailing, treiball, dogtrekking, canicross, skijöring… Nebo jejich původní zaměstnání, pro které má vrozené vlohy – pasení. U nás samozřejmě ne sobů, ale třeba ovcí. Lapinky při pasení (a vlastně nejen při něm) moc rády štěkají.

D’Artagnan Nezkrotná markýza, foto: Petr Tahal, majitelka: Helena Vidovičová

Hodí se k vám lapinkoira?

Pokud hledáte kontaktní a přátelské plemeno střední velikosti, které nemá sklony k problémům s ostatními psy, ani jinými zvířaty a navíc má pořádně huňatý kožíšek, určitě může být právě lapinkoira jedním z vašich favoritů.

Pokud však nemáte dostatek volného času, který s ní budete trávit, šťastná by u vás nebyla. Lapinka je ráda členem rodiny a společníkem při mnoha aktivitách, ráda asistuje u všeho. Hodí se jak k dětem do rodiny, tak i k aktivním seniorům, pokud bude mít dostatek zábavy. Miluje, když může sdílet domácnost s dalšími pejsky, je tak šťastnější. Máte-li doma smečku, skvěle zapadne. Má to jedno úskalí – jedna lapinkoira vám nejspíš stačit nebude a budete chtít druhou a třetí… 🙂

Mínusem pro někoho může být její častější výrazné štěkání (a jiné zvuky) ve vysokém tónu. Vadí-li vám upovídanější pes, lapinkoira pro vás vhodná nebude. Stejně tak není úplně vhodnou volbou pro gaučové povaleče, kteří preferují jen krátké procházky. Pobyt pouze na zahradě jí nesvědčí, aby byla šťastná, potřebuje i dostatek procházek a hrátek s jinými psy. Lapinkoiry nejsou ale hyperaktivní psi, jsou velmi přizpůsobivé a nemají problém doma v klidu odpočívat, pokud je to zrovna potřeba.

Chcete-li se o plemeni dozvědět více, doporučuji stránky Lapinkoira.cz nebo FB skupinu Lapinkoira CZ.

Úvodní fotografie: Lady Gaga, majitelka Barbora Mašková, CHS Lumiartti

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.