Při pořízení psa si je třeba promyslet, jaké plemeno je pro Vás konkrétně vhodné. Abychom lépe porozuměli tomu, jak které plemeno funguje, je dobré znát alespoň základy z prvopočátků domestikace psa, a tím mimo jiné ovlivňování selekce, díky které následně plemena začala vznikat. První plemena vznikala ne úplně vědomě působením lidí. První předky některých z dnešních moderních plemen lidé měli po boku už v prehistorickém období. Avšak dalším promyšleným šlechtěním jsem se dostali až sem, ke stovkám uznaných plemen a mnoho dalších prozatím neuznaných. Není také na škodu vědět, kam se v Čechách i ve světě můžete obrátit, když něco z psí říše budete hledat. Proto jsem si pro vás připravila malý úvod do světa psů.
Domestikace
Domestikování psů proběhlo před více než 14 tisíci lety. Prvotním využitím byli psi především jako ochrana před predátory, kteří mohli lidi ohrozit. Pro tyto účely nejlépe plnili svou funkci psi většího vzrůstu, budící respekt i svým štěkotem. Na druhé straně byli třeba rychlí, mrštní psi, kteří byli prospěšní jako poplach na větší vzdálenost a dali tím lidem šanci se připravit k ochraně. Na ochranářskou práci navazovali psi, kteří pomáhali s obživou, sháněním potravy. Psi také museli vykazovat rychlost, zároveň nenápadnost a tiché, smrtelné zásahy. K tomu potřebovali silné čelisti, drápy jim také byly nápomocny při útoku, který musel být natolik přesný, aby se lovená zvěř nemohla dát na útěk, případně se obrátit proti nepříteli.
Postupně, jak si lidé osvojili hospodářská zvířata, začala být preferována zvířata méně agresivní, naopak se začala upřednostňovat povaha, která umožňovala snazší spolupráci s člověkem a byli více učenliví. Jak lidé rozšiřovali svá stáda, došlo k uplatnění vloh některých jedinců pro manipulaci se stádem. Nedbalo se na exteriér, pouze bylo třeba středně velkých, mrštných psů, u kterých nebyla až tak důležitá síla, jako vytrvalost a schopnost vyhodnocovat situace při shánění stád. Zachovali se však také dřívější ochranáři a lovci, kteří se dále diferencovali například na shromažďování úlovků. Tak vznikli retrívři, kteří měli především za úkol přinášet ryby z rybolovu či ptáky z lovu. Postupně však vznikala další specifická plemena pro účely lovu (např. lov myší na lodích). Stoupnul zájem o psy i coby společníky k rodinám, což vedlo k vyšlechtění společenských plemen.
Začátky chovu
Kolem poloviny 19.století byly založeny kynologické kluby, které začaly registrovat psy do plemenné knihy, začaly hlídat pokrevní linie a dávaly dalšímu šlechtění určitý řád, který se neustále vyvíjel až do dnešních dní. Zároveň určily standardy, které popisují proporce a vzhled spolu s barvou a délkou srsti, včetně povahy a historie vzniku plemene.
Organizace chovu psů ve světě a u nás
Po celém světě je chov zastřešen organizací FCI, což je v originálu Féderation cynologique internationale (Mezinárodní kynologická federace). FCI eviduje a zaznamenává původy plemen, díky čemuž jsou dohledatelní předci každého psa, který má průkaz původu. Lze to připodobnit k rodnému listu u lidí, ačkoliv u psů často můžete prozkoumávat o dost víc generací zpětně, protože na průkazu původu (též rodokmenu) může být vidět mnohem více z předků, než je tomu u našeho rodného listu. Pod FCI máme u nás ČMKU, nezkráceně Českomoravskou kynologickou unii. Ta zajišťuje plemenné knihy všem uznaným plemenům pod FCI, včetně některých prozatímně uznaných a neuznaných národních plemen. ČMKU je něco jako hlavička všeho, co se u nás kynologie týká. Kynologie je slovo vícero významů. Prvotním význam může být studium psů jako živočišného druhu, druhým je už potom samotná tzv. „sportovní kynologie“, kdy toto spojení znamená už podle názvu sportování se psem, zkráceně se používá pro vyjádření sportovní kynologie samotné mezi lidmi samotné slovo „kynologie“. Nicméně dalo by se bez urážky myslím říct, že kynologii se věnuje každý, kdo se psem nějakým způsobem systematicky pracuje (agility, obedience, záchranářský výcvik, dogdancing apod.)
Skupiny plemen
Pod ČMKU najdete již zmíněnou plemennou knihu. Pod ní na Vás čeká seznam všech zastřešených plemen. Po rozkliknutí určitého plemene v Seznamu plemen vidíte, do jaké FCI skupiny plemeno patří. Rozlišuje se celkem 10 FCI skupin, do kterých se roztřídí plemena i na základě výše vypsaného historického původu.
- FCI skupina Ovčácká, honácká a pastevecká plemena
- FCI skupina Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi
- FCI skupina Teriéři
- FCI skupina Jezevčíci
- FCI skupina Špicové a primitivní plemena
- FCI skupina Honiči a barváři
- FCI skupina Ohaři
- FCI skupina Slídiči, retrívři a vodní psi
- FCI skupina Společenská plemena
- FCI skupina Chrti
// FCI neuznaná plemena
Kromě FCI skupiny, kam plemeno patří, vidíte možnost stáhnout si tzv. standard plemene – tam je popsáno plemeno od povahy, přes ideální proporce (výška, stavba těla, povolená zbarvení), až po odchylky a vady, které mohou při vyšším výskytu u daného zástupce plemene vyloučit z chovu. Neznamená to, že by někdo sebral tomuto psovi průkaz původu, ten může mít i pes, který by snad měl dvě hlavy nebo byl fialový s růžovými puntíky. Pouze by to znamenalo, že nesplnil podmínky pro další chov čili nezasáhne do chovu plemene. Vylučující vady si dále určují jednotlivé kluby daných plemen a to např. prostřednictvím nutnosti genetických či rentgenologických vyšetření na onemocnění, která se u daného plemene vyskytují. Klub určí, jaké výsledky jsou ještě pro další chov povolené. V dnešní době tím pádem stále dochází v chovu psů k selekci, podmínky určuje klub. Stejně tak mohou nařizovat k uchovnění i zkoušky z výkonu, povahový test nebo absolvování výstavy, ale není to u všech plemen stejně. Dokonce pro jedno plemeno může být více klubů. Je proto dobré si následně na rozkliknutém plemeni otevřít kluby, pod kterými je možné plemena chovat, a podmínky si zjistit. Pokud byste si nevěděli rady, nebojte se napsat, rádi Vám poradíme a navedeme správným směrem 😊
