Pokud máte psa, který nepřiměřeně reaguje na určité podněty, například ostatní psy a lidi, možná hledáte cesty, jak pokračovat v tréninku tak, aby se naučil tyto náročné situace zvládat. O tom, jaké psy označujeme za tzv. reaktivní a základní rady pro soužití s takovým psem jsem již psala v článku 10 tipů, jak žít s reaktivním psem a nezbláznit se. I v něm jsem zmínila jméno americké trenérky Grishy Stewart. Ta se specializuje přímo na práci s reaktivními psíky a je autorkou metody BAT. Co se pod touto zkratkou skrývá?
BAT je zkratka anglického názvu Behavior Adjustment Training, který bývá do češtiny překládán jako Trénink pro úpravu chování. Tato metoda je využívána jak pro socializaci, tak pro rehabilitaci, tedy „léčení“ reaktivity. Celá práce se psem je v tomto případě „force free“, neboli bez použití síly, jakýchkoli donucovacích prostředků či dokonce trestů. Pes se učí komunikační dovednosti přirozeně a svým tempem, má maximální možnou kontrolu nad svým pocitem bezpečí. Všichni zúčastnění lidé (trenér, majitel a pomocníci) vytváří vlastně takový bezpečný scénář, ve kterém se může pes v klidu socializovat a komunikovat se spouštěči způsobem, který je sociálně přijatelný. Bez vrčení, vyjíždění, štěkání a přehnané excitace.
Při praktikování BAT metody nejde o to, že bychom psa neustále prokrmovali pamlsky a spojovali mu tak spouštěče s něčím velmi pozitivním. Chceme co nejméně vyrušovat a zasahovat a necháváme jej seznamovat se s okolím a spouštěči v něm jeho tempem tak, aby si sám mohl zvolit klidné chování a komunikaci. Vždy je však důlěžité nastavit obtížnost kritérií tak, abychom psa směřovali k úspěchu. Jak to tedy probíhá?
Pes je vždy veden na dlouhém (cca okolo 5 metrů) vodítku a pohodlném postroji. Psovod by měl být dostatečně zběhlý ve správném používání dlouhého vodítka tak, aby měl pes pocit volnosti a nijak mu nepřekáželo, nezamotávalo se. Grisha je známá tím, že se hodně specializuje právě na dovednosti spojené s prací s vodítkem. Trénink pak probíhá v kontrolovaném prostředí, ideálně obohaceném o zajímavé podněty ke zkoumání, čmuchání apod., aby pejska bavilo a užíval si zkoumání. Do toho je přizván spouštěč, na který chceme psa zvykat (například druhý pes či člověk). Psa necháme zkoumat prostředí, pohybujeme se pro psa přirozeně, v obloučcích, nikoli v přímé linii. Zásadně psa nevodíme naproti spouštěči! Necháváme na něm, aby si vybral, kdy je připraven se přiblížit. My lidi máme totiž tendenci do toho psům zbytečně „kecat“ a navádět je. Nestoupáme si tak, abychom blokovali výhled, ale zároveň vnímáme našeho psa a reagujeme na jeho komunikaci. Pokud se třeba pohledem ptá, kam dál, můžeme udělat krok stranou a nabídnout mu tak možnost jít určitým směrem. Čím nudněji trénink vypadá a čím klidněji se pes chová, tím lépe 🙂 Jakmile by pes začal vysílat signály diskomfortu, začal být napjatý atd., jemně jej povzbudíme k odchodu a odvedeme kousek dál od spouštěče. Jemným povzbuzením může být např. přenesení naší váhy, klidná pochvala či náš pohyb těla v oblasti periferního vidění psa. Snažíme se použít vždy co nejmenší sílu, která bude fungovat. Rozhodně se nechceme dostat do bodu, kdy by už neadekvátně zareagoval. Během celého procesu tedy využíváme desenzitizaci s důrazem na psovu vlastní možnost kontroly nad situací.
BAT se skládá ze tří pomyslných dílků. První dva jsme již zmínili a jsou to dovednost práce s vodítkem (anglicky „leash skills“) a trénink v připraveném kontrolovaném prostředí (v angličtině označované jako „set-up“). Třetím dílkem jsou tzv. „survival skills“, tedy dovednosti pro přežití. Ty využíváme ve chvílích mimo tréninkové prostředí, na bežných procházkách. V ideálním případě se snažíme samozřejmě psovi poskytnou zkušenosti podobné těm z tréninku, aby mohl hodně čenichat a vše zkoumat vlastním tempem, ale to může být obtížné a často přímo nemožné. Tady přichází už na řadu pamlsky. Hodně se využívá označení markerem (slovo či kliknutí), vzdálení se od spouštěče a následná odměna. Dle situace a schopnosti psa používáme marker ve chvíli, kdy se na spouštěč podívá, odvrátí od něj pohled nebo se pohne směrem pryč. Opět si dáváme pozor na to, abychom nevodili nikdy psa přímo proti spouštěči.
Popsané to může vypadat jednoduše, ale pokud chcete BAT praktikovat, znamená to neustálou práci na vlastních dovednostech a také práci s mnoha dobrovolníky v předem připravených scénářích, což je asi v našich podmínkách největší kámen úrazu. Pro tento účel jsem založila speciální FB skupinu, kde je možné se spojit s dobrovolníky ochotnými vzájemně si pomoci s tréninkem. Každý, kdo se chce vydat touto cestou, by si měl určitě minimálně prostudovat knihu od Grishy Stewart, která metodu BAT podrobně vysvětluje. Skvělá zpráva je, že byla poměrně nedávno přeložena do českého jazyka, a to pod názvem Trénink pro úpravu chování. K dispozici je také online kurz v anglickém jazyce. Základní představení metody BAT v anglickém jazyce a ukázky práce se psem nalezenete v tomto videu:
Na závěr bych ještě napsala něco málo k potřebnému vybavení. Základem je, jak jsem již psala výše, postroj a dlouhé vodítko. Proč postroj? Chceme se vyhnout případnému nepříjemnému tlaku na krk psa, který by mohl ovlivňovat jeho reakce. Postroj musí být samozřejmě dobře vybraný a nastavený. Určitě doporučuji střih typu „Y“, který nijak neomezuje správný pohyb psa. Příkladem jsou například 4dogs Comfort plus či Nonstop Line. Jako dlouhé vodítko mohu doporučit buď nastavitelné vodítko Tamer o délce 4 m nebo raději 5metrovou stopovačku té samé značky. Případně jakoukoli jinou stopovací šňůru o délce pět metrů, skvělý je třeba materiál biothane hexa. Pokud pracujete se psem, u kterého je riziko pokousání člověka či dalšího psa nebo zvířete, určitě je nutné také použití dobře padnoucího pohodlného náhubku, na který bude pes předem zvyklý, aby jej nerušil. Na počátku tréninku sice můžete pracovat ve velké vzdálenosti od spouštěče, ale časem dojde i na bližší kontakt a bezpečnost musí být vždy na prvním místě.
