Okresní soud v Oslu k 31.1.2022 rozhodl o zákazu chovu anglického buldoka a kavalír King Charles španěla v Norsku pro neetický způsob chovu. Tento případ byl z listopadu minulého roku a bylo provedené pečlivé šetření. Dle rozsudku soudu se jedná o porušení tamního zákona na ochranu zvířat. V případu figurovali vedle zkušeného soudce okresního soudu také soudní znalci z řady veterinářů a genetiků, kteří se jednohlasně shodli pro zákaz chovu tak, jak nyní vypadá. Nicméně zároveň je uvedeno, že není zakázán seriózní chov jako takový, jelikož pokud by se s rozmyslem a vědecky podloženým křížením zacházelo vhodně, mohlo by to být dobrou alternativou na ozdravu daných plemen. Šéf Norské společnosti pro ochranu zvířat (NSPA) uvedl, že zdravotní problémy buldoka způsobené člověkem jsou známy již od počátku 20. století. Po několik desetiletí byli nemocní psi chování v rozporu s norskými zákony. Verdikt, který zazněl, má tak podle šéfa NSPA zpoždění mnoho let. Také doufá, že tento výsledek bude mít dopad mnohem dále za hranicemi Norska.
„Toto je den oslav pro naše psy! Zákon o ochraně zvířat má chránit zvířata před iracionálním jednáním lidí, a to se stalo i dnes. Jde o právo psů cítit se dobře.“ Åshild Roaldset
Mezinárodní kynologická federace (FCI) vyjádřila obavu na základě vydaného verdiktu, aby nevedl k nekontrolovatelnému a neregistrovanému chovu a zároveň uvedla, že registrovaní chovatelé, díky využití odpovědných veterinářů, už desítky let dosahují velmi dobrých výsledků po zdravotní stránce. Nicméně FCI čeká nejprve na přeložení asi 60stránkového dokumentu v norštině a teprve potom bude reagovat blíže.
Zároveň FCI podotklo, že se jedná o zákaz chovu, rozmnožování psů těchto dvou plemen. Nevztahuje se to ale na vlastnictví a držení těchto plemen, ani na možnost vystavování na výstavách. To je i nadále možné.
Co vedlo NSPA k tomu, že my, lidé týráme tato plemena chovem?
Zejména jde o to, že nestačí pouze zdravotní testy, které svědomití chovatelé provádějí, ale velmi záleží i na funkčnosti samotného jedince.
V případě těchto plemen se jedná o různé obtíže, pojďme si je přiblížit.
Zdravotní obtíže anglického buldoka
BOAS je zkratka pro brachycephalic obstructive airway syndrome, neboli česky brachycefalický obstrukční syndrom dýchacích cest. Jde o soubor různých symptomů, které jsou důsledkem krátké lebky a čenichu psa. BOAS se projevuje ve formě potíží s dýcháním, chrápáním, sípáním a důsledkem toho je potom i snížená vytrvalost (tedy ačkoliv by zvíře rádo byla aktivní, jeho zdraví mu to neumožňuje) a také vyšší pravděpodobnost úpalu. Příznaky se s věkem horší.
Kromě respiračních potíží toto plemeno trápí ve velké míře také gastrointestinální potíže (zažívací potíže), časté jsou také onemocnění uší, oční potíže, zápaly plic, neschopnost fen porodit bez komplikací přirozeně (mnohdy ani není možné přirozené krytí!), velké sklony k obezitě a v neposlední řadě potíže s páteří.
NSPA věří, že psi, kteří trpí právě BOAS, by neměli být chováni. Zejména proto, že už jen jejich existence je pro ně samotné utrpení. Ptá se, zda by zvíře mělo trpět 10-15 let, tedy celý svůj život.
Do spojitosti se uvádí zejména to, že hodnocení BOAS nemá smysl, pokud celkový obraz onemocnění plemene spolu s nárůstem populace v příbuzenské plemenitbě nejsou monitorovány, ani hodnoceny.
Většina anglických buldoků trpí dysplazií kyčelního kloubu, ale často není toto onemocnění v chovu napříč státy povinné vyšetřovat (včetně ČR).
A teď se koukneme blíže na kavalír King Charles španěla…
Zdravotní potíže kavalír King Charles španěla
U nás v klubu chovatelů kavalírků King Charles španělů se dočtete hned o několika nemocích, která sužují toto plemeno.
Jde jmenovitě o tato onemocnění:
- MVD = Onemocnění mitrální chlopně (jedno z nejčastějších příčin srdečního onemocnění a hlavní příčinou předčasného odchodu pejska)
- DOV = dědičné oční vady (toto vyšetření zahrnuje několik onemocnění očí, vyšetřuje se klinické, tedy aktuální zdraví, které dané zvíře na vyšetření má – je třeba opakovat v průběhu využití psa v chovu)
- LP = luxace patelly (způsobuje potíže při pohybu, časté u malých plemen)
- Syringomyelie = způsobuje neurologické potíže
- EF = Episodic falling, česky „záchvatovité padání“ typické jen u tohoto plemene
- Suché oko a kadeřavost srsti, zdánlivě banalita, která je opět potvrzená pouze u tohoto plemene a má vliv i na vyšší výskyt dermatitid (zánětů kůže), potíží se zuby, dásněmi a dalšími pojivovými tkáněmi
- DKK = dysplazie kyčelního kloubu
Na bonitaci (sloužící k uchovnění) se obvykle u nás provádí vyšetření srdce, luxace patel a dědičných očních vad. Kromě toho se každý jedinec, na kterém chce majitel chovat, musí vyšetřit geneticky na záchvatovité padání (EF). Od roku 2003 u nás běží ozdravný program, který sice nenařizuje některá vyšetření, ale doporučuje je, např. pro onemocnění syringomyelie.
Proč se jen doporučuje, ale neudává jako podmínku chovu?
Z hlediska syringomyelie je diagnostika velmi nákladná, existuje zatím jediná možnost. Tou možností je vyšetření MRI, tedy magnetická rezonance. Ve veterinární sféře se cena tohoto vyšetření pohybuje zhruba kolem 20 tis. Což napovídá, proč není toto vyšetření vysloveně povinné. Náklady na chov by se vyšplhaly ještě o mnoho výš, ideálně by toto vyšetření mělo být ke všemu vyhotoveno dvakrát během života jedince… Navíc je to v populaci tak rozšířené onemocnění, že majitel může s poměrně vysokou pravděpodobností zjistit, že jeho pejsek trpí tímto onemocněním, které navíc často bývá komplikovanější ještě antlantoaxiální subluxací. Syringomyelie vzniká nejčastěji jako důsledek chiariho malformace, která způsobuje, že to, co by se mělo nacházet pouze v lebce (části mozku), se dostává někam, kam to vůbec nepatří. A to sice do páteřního kanálu. Všechny tyto související potíže působí zvířeti strašné bolesti, mohou také vést k epilepsii a pokud dojde k nejhoršímu, zvíře nepřežije. Nejzávažnější v tomto směru je fakt, že se prokázala dědičnost, přičemž nejde o něco, co se dědí minimálně. Dědí se se středně vysokou heritabilitou, což znamená, že populací se při spojování postižených jedinců šíří v 92 %.
Syringomyelie je poměrně typická u brachycefalických toy plemen, kavalírek není jediný.
Můj pohled na tuto problematiku je, že mnoho potíží působí trendy na výstavách, které dostávají i relativně donedávna ještě celkem zdravá plemena na cestu, která nevede ke zlepšení funkčnosti plemene, ale právě naopak. Výklad standardu jednotlivých plemen je dost individuální, každý si můžeme ze stejného popisu představit něco trochu jiného. Pořád by měl být zachován zdravý rozum a měli bychom hledět především na zdraví plemene.
