Ač by to člověka nemuselo napadnout, důsledky lockdownu doléhají i na naše čtyřnohé kamarády. I když trochu jinak. My se cítíme izolovaní. Někdo z nás má starosti o finance, nemovitosti. Trápí nás strach o zdraví našich nejbližších. Můžeme začít trpět úzkostmi a depresemi. Jaký vliv má tedy lockdown na naše psy?
Problematická socializace
Většina psů tráví v nynější době se svými lidmi mnohem více času, než tomu bylo před pandemií coronaviru. Oproti tomu v kontaktu s cizími lidmi jsou o hodně méně. A co víc, ti lidi jsou teď všichni nějací divní! Mají na sobě roušky! Pejsci nejspíš ani nenavštěvují nová místa. Restaurace a kavárny jsou zavřené, různá turistická místa taktéž, a tak je prostor pro socializaci psa velmi omezený. Toto je třeba si uvědomit hlavně ve spojitosti s pořízením štěněte. Lockdown je pro pořízení psího parťáka velmi nevhodná doba. Období rané socializace probíhá zhruba do 12. týdne života. V tomto období by se mělo štěně šetrně setkat s co největším množstvím zvuků, pachů, míst a lidí. Rovněž by se mělo potkávat a dovádět s dalšími psy. Toto však v období lockdownu není možné. Raná socializace má vliv na celý zbytek života psa. Pokud je nedostatečná, je potřeba provést resocializaci, která bývá mnohdy, nejen časově, náročná.
Já osobně vlastním malou kříženou fenku odebranou z velmi nevhodných podmínek. Raná socializace, díky pobytu v prvních týdnech života v zavřeném sudu, prakticky neproběhla. Stihla si užít pokousání vlastní matkou a pak putovala z azylu k nám. Necelý rok jí trvalo, než se naučila pohybovat venku i po setmění. Projevoval se strach z lidí a psů, který se pomalu mírnil. V jejích necelých dvou letech padl loňský lockdown. V létě po jeho rozvolnění byla na naší fence znatelná výrazná regrese. Z rodinného letního tábora jsem se s ní musela vrátit domů, jelikož nezvládala větší množství lidí. Setkávání s cizími psy vůbec nezvládala, a to ani s čerstvými štěňátky čtvrtinové váhy, než je ona. Pro mě z toho vyplývá, že obecně pejskům se zanedbanou ranou socializací může činit lockdown potíže v podobě vrácení již překonaných, nebo částečně překonaných, strachů. Je to důsledek malého množství nových bezpečných stimulů.
Každý potřebuje svůj klid, i pes
A jak to má pejsek teď doma? Některým psům se situace nezměnila. Páníček je opouští odchodem do zaměstnání na stále stejnou dobu, nebo naopak pes byl a je stále stejně součástí páníčkova zaměstnání. Takových psů bude ale, myslím si, menšina. Většina psů nejspíš zažívá situaci, že je se svou rodinou mnohem více, než před pandemií. Vymyslím si příklad:
Jsem pes, jmenuji se Kevin a je mi okolo sedmi let. Moje panička voní všemožnými vůněmi a má dvě děti. Náš režim dříve vypadal tak, že jsem ráno paničku vzbudil s tím, že se mi chce už fakt čůrat, rád bych si venku začmuchal, odepsal na patník pár kámošům, a pak bych si přál nějakou tu baštu. Ona tedy vstala, patřičně se oblékla a vyrazili jsme na vycházku. Po návratu jsem dostal slíbenou snídani a ona i se svými dětmi odešla neznámo kam. Já jsem si hověl a spal ve svém pelíšku do doby, než se slunko objevilo v levé půlce obývákového okna. Tou dobou se vrátili a vzali mě s sebou ven. Po návratu z procházky si každý včetně mě zalezl a hleděl si svého. Občas jsme si ještě hráli doma před večeří. Těsně před spaním mi bylo dopřáno ještě krátké venkovní čmuchání. Jenže teď je všechno úplně jinak. Ráno mě sice panička vezme ven a dá mi najíst, jenže už nikam neodchází. Její dvě děti taky zůstávají doma. Často je doma celý den veliký hluk, pořád na mě někdo mluví a sahá. Nemohu spát, jak jsem zvyklý a zkrátka mě stále někdo ruší. Někdy z toho bývám velmi nervózní. Jednou, když na mě to dítě chtělo sáhnout už asi po miliardadvacátý, jsem začal vrčet (a divíte se mi někdo?). Moje panička se na mě kvůli tomu velmi zlobila…
Pokud Váš pes začal doma vrčet v situacích, kdy ho chcete třeba pohladit v pelíšku, nezlobte se na něj, prosím. Nejspíš má taky, stejně jako my, jenom nervy nadranc. Je potřeba se zamyslet, proč se pejsek chová tak, jak se chová. Pokud pejsek projevuje známky nervozity, může mu chybět klid a odpočinek, na který je zvyklý. Nebojte se během dopoledne nechat psa spát za zavřenými dveřmi v jiné místnosti, než ve které jste vy. Zbytečně na něj nemluvte a pokud odpočívá, zvažte, jak moc na něj budete sahat. Ponechat pejska cíleně odloženého má další benefit v podobě prevence vzniku separační úzkosti, která se též může v době, kdy se psem pobýváme nadměrně dlouho, utvořit. Jednoduše řečeno, pes si odvykne být delší dobu sám, zvykne si na naši nadměrnou přítomnost, a až se život vrátí do starých kolejí, může to pro něj být velmi těžké.
Trénujte taky samotu
Být se psem vždy a všude je skvělé, jen je třeba si zvážit, zda mu toto privilegium můžeme poskytnout i nadále. Pokud čtete tento článek, nepochybuji, že Vám na Vašem psovi velmi záleží a nikdo z nás si nepřeje nechat ho psychicky strádat. Proto je tedy důležité někdy podmínky uměle vytvořit. Můžeme využít například cesty do obchodu. Místo nákupu spojeného s procházkou psa, vyrazíme nejprve na vycházku se psem, a poté zvlášť do obchodu. Pes by měl být unavený a naplněný Vaší pozorností. Můžete mu na přilepšenou koupit v obchodě něco na zub. Nebo běžte někoho navštívit, samozřejmě bez psí přítomnosti. Rovněž je dobré mu přinést na uvítanou něco dobrého. Pejsek se bude z Vašeho návratu radovat a zároveň zažívá situace, kdy je ponechán sám sobě. Pozitivně… Nejvíce obezřetná bych na tuto problematiku byla u psů, u kterých se separační úzkost v minulosti objevila, nebo jí v nějaké formě trpí.
Jak se společně zabavit
To, že s našimi pejsky nemůžeme podnikat, co nás napadne, nemůžeme se vzájemně potkávat, nemůžeme chodit do psích škol atd., to nám nic nevykompenzuje. Mám pro Vás ale pár, nejspíš trochu potrhlých, tipů, jak psovi lockdown okořenit.
Tip č.1: Pracujete-li s někým, kdo taktéž vlastní psa (a věříte jeho zdravotnímu stavu), domluvte si výměnu ručníku, na kterém vaši pejsci spali. Svého čtyřnohého společníka obohatíte o jeden další psí pachový vjem.
Tip č.2: Naučte se něco srandovního. Můžete třeba naučit svého psa hrát skořápky. Nebo se naučte nějaký prakticky nepotřebný, ale legrační trik. Já budu učit psa vypláznout jazyk. Ještě nevím jak 🙂 Prostě něco jen tak pro zábavu.
Tip č.3: Pouštějte si zvuky z reproduktorů. Pokud bydlíte na vesnici, dá se pustit městský ruch, dopravní prostředky, zvuky z dětského hřiště. Bydlíte-li naopak ve městě, můžete zvolit zvuky zvěře (budete se divit, kolik zvířat se naučíte rozeznávat). Myslím, že z reakcí našich psů by mohlo vzejít pěkně vtipné video. Možná Vám to přijde úsměvné, ale já jsem touto metodou naučila feny nebát se ohňostroje. Dá se takto trénovat cokoliv. Potlačovat strach ze střelby atd. Ideální je, pokud to pak lze přenést do terénu, ale to vyžaduje již slušnou techniku. Pokud se snažíte odnaučit psa bát nějakého zvuku (náš dřívější pes se bál rozhlasu na vlakovém nádraží), princip je následující. Připravíte si pamlsky a pustíte zvuky tak potichu, že na ně pes nereaguje. Po krátký časový interval necháte zvuky běžet a podáváte psovi pamlsky opakovat ideálně 3x denně. Další den jemně přidáte hlasitost a maličko prodloužíte časový interval. Pokračujete tak dlouho, až zvuk poběží klidně několik minut na plné pecky 🙂
Každý pes je jiný. Jeden nebude jevit po pandemii žádné „vedlejší účinky“, jiný se možná bude chovat divně a s dalším to pořádně zamává. Přeji nám všem, abychom spadali do té první kategorie. A pokud se tak nestane, buďme, prosím, shovívaví. Krásné dny!
