Irský vlkodav v mnohých vzbouzí obdiv, v některých naopak strach. Jisté je, že jde o jedno z největších plemen, která jsou oficiálně uznaná F.C.I. Co je ale zřejmé, a podstatnější pro majitele těchto obrů, je jejich povaha, která okouzlí každého, kdo se s takovým obrem setká a překoná i případný strach. Velmi podobným plemenem je deerhound, se kterým se seznámíme někdy jindy. Nicméně pro rozlišení deerhounda a vlkodava platí, že vlkodav je celkově robustnější, má hlubší hrudník a popisuje se také jako svalnatější, silnější. Zkušené oko vidí rozdíly i v uších nebo ocasech, ale pro běžné obdivovatele je prvotním znakem jednoznačně rozdíl v celkovém vzezření.
Irský vlkodav a standard
Klasifikace F.C.I.: Skupina 10 – Chrti, sekce 2 – Hrubosrstí chrti
Výška v kohoutku: psi ideálně 81-86 cm v kohoutku, feny nejméně 71 cm v kohoutku
Váha: psi minimálně 54,5 kg, feny minimálně 40,5 kg
Srst: hrubosrstá a tvrdá srst (drátovitá zvláště kolem očí a na vousu)
Barva srsti: Mezi povolené barvy patří šedá, žíhaná, červená, černá, čistě bílá, žlutá nebo jakákoliv barva objevující se u deerhoundů.
Úprava srsti
Vlkodav je hrubosrstý, proto jeho srst vyžaduje sice určitou péči, avšak velmi se dbá na přirozený vzhled tohoto plemene. Z toho pro jejich majitele plyne, že nesmí provádět příliš velké zásahy, pouze by se měli snažit podtrhnout jejich přirozenou stavbu a linie těla.
Doma by proto neměl chybět hřeben, kartáč a trimovací hřeben (případně nůžky nebo nůž – to je však vhodné spíše pro zkušené chovatele či pro psí salón) a klasické nůžky, s kterými by ale měl ten, kdo psa upravuje, pracovat uvážlivě. Více informací k úpravě vlkodava poskytují sepsané články přímo od klubu zastřešujícím chov u nás.
Historie plemene a chov irských vlkodavů u nás
Irský vlkodav je velmi staré plemeno, uvádí se, že samotný irský vlkodav je starší než název země, z níž získal část svého jména. Údajně se vlkodavové do Irska dostali s Kelty. Vlkodav se ve své zemi těšil velké oblibě, opěvováni byli i v literárních dílech. V roce 391 n. l. se objevila první písemná zmínka v dopise, který napsal římský státník Quintus Aurelius Symmachus svému bratrovi, v němž děkoval za dar sedmi irských honičů s tím, že: „Celý Řím na ně pohlédl s úžasem.“ Obliba vlkodavů rostla a vlkodav se začal hojně vyvážet, což vedlo ke značnému poklesu zvířat ve své domovině. Napříč tomu byl vydán dokonce zákaz vývozu v roce 1652. Později však vlivem vyhubení vlků v Irsku klesal zájem o plemeno, hrozilo vyhynutí tohoto starého a úchvatného plemene. V polovině 19. století navíc došlo k hladomoru, který přispěl pouze k dalšímu úpadku plemene. O pár desítek let později však kapitán George Graham, skotský důstojník britské armády začal s náročnou prací obnovení plemene. Koncem 19. století je založen Irish Wolfhound club v Anglii a následně je teprve v roce 1925 uznán F.C.I.
V roce 1975 se i u nás objevil první irský vlkodav, byl zařazen pod Klub chovatelů chrtů, později v roce 1995 jeho chov zaštítil Wolfhound & Deerhound Klub. Klub chovatelů chrtů dodnes plemeno sdružuje, ale nechová jej. Při založení klubu WDK měl klub 140 majitelů irských vlkodavů a 9 majitelů deerhoundů, v plemenné knize bylo zapsáno 716 zástupců plemene irského vlkodava a 23 deerhoundů. Později došlo k osamostatnění deerhoundů do vlastního klubu, ještě před oddělením bylo v Plemenné knize zapsáno 3 290 irských vlkodavů a 199 deerhoundů.
Využití irského vlkodava
Původní využití tohoto impozantního plemene bylo, jak už název plemene napovídá, ke štvaní vlků. Napříč velikosti byl využíván i ve válce, přesto si udržel velmi vyrovnanou a mírnou povahu.
Dnes je irský vlkodav především výborný společník, uplatnění ale najde i jako canisterapeutický pes, ač přes svou velikost v některých lidech budí respekt, pro děti postižené autismem se sklony k agresi jsou však velcí psi velmi vhodní. Výborní jsou vzhledem ke své velikosti i k polohování. Tak jako jiní chrti velmi miluje běh. Z toho důvodu je vhodný pro coursing, kde navíc uplatní své lovecké pudy, které nevymizely ani po tolika letech chovu. Zřídka se objeví irský vlkodav i na chrtích dostizích.
Při vlídném a citlivém přístupu lze s vlkodavem dělat i mnoho jiných sportů jako je výcvik poslušnosti, obedience ale i obrany. Nikdo by ovšem neměl očekávat rychlost a ochotu jako je tomu např. u ovčáckých psů. Irský vlkodav nebude nejspíše dělat cokoliv jen proto, aby vám udělal radost. Ale pokud se naučíte se psem správně pracovat, jistě se vám odmění.
Povaha a zdraví
Vlkodav je velmi klidný a vyrovnaný pes, což jej předurčuje jako společenského psa. I přes živý temperament s vámi klidně proleží celý den na gauči. Jeho velikostí a vzhledem by si člověk myslel, že jde o výborného hlídače, opak je však pravdou. Tento pes sice budí respekt svým vzhledem, na hlídání si však příliš nepotrpí. Vlkodav není z těch, kdo štěká na poplach, ale je-li jeho rodina v ohrožení, zahanbit se nenechá. Nelze ho ale doporučit jako hlídače objektu, miluje přítomnost svého pána, vychází i se psy a jinými zvířaty, pokud je správně veden. Občas zapomíná na svou velikost, je třeba ho od štěněte vychovávat tak, aby věděl, že je to velký silný pes.
Ze zdravotních problémů jsou poměrně časté případy rakoviny, nejčastěji osteosarkom, který z celkového počtu úmrtí na rakovinu je až v 60 % všech případů. Následují onemocnění srdce a selhání oběhového aparátu, přičemž jako je tomu u jiných chrtů, je i vlkodav citlivější k anesteziím. Uvádí se větší zátěž u psů, než je tomu u fen, co se týká špatných reakcí na anestezii. Jako jiná velká plemena má problém s dilatací a torzí žaludku, je proto vhodné pořídit držáky na misky, aby byly ve zvýšené poloze. Po krmení zachovávat dostatečně dlouhou dobu klid, krmení rozdělit do více krmných dávek a nejlépe krmit granulemi, které v žaludku nebobtnají, vhodné je krmení syrovým masem. Méně časté jsou potom potíže s pohybem, díky tomu, že na svou výšku není vlkodav tak těžký, jako je tomu u některých molossoidních plemen psů, ale rozhodně je na místě dbát na zdravý pohybový systém. Rovněž se jako důvod úmrtí objevuje selhání jater, ledvin a imunitní potíže. I přes tento výčet se ale stále jedná o relativně zdravé, nepřešlechtěné plemeno.
Ke komu se hodí
Díky milé a klidné povaze tohoto obra je vhodný i pro úplného začátečníka. Avšak není na místě zapomínat na velikost tohoto psa a nelze si proto pořídit vlkodava s představou, že bude takový, jak je popsán, a nebude třeba nic udělat proto, aby z něj byl tak úžasný rodinný pes. Jako každý jiný pes musí být od štěněte dobře veden. Vaše píle povede k tomu, že budete mít toho všude popisovaného úžasného parťáka do nepohody. Je třeba počítat s loveckými pudy a věnovat tomu značnou část energie, připravit se i na možnost, že budete po lese chodit pouze na stopovacím vodítku. Vzhledem k velikosti a vzezření je také nutno být ohleduplný k okolí a respektovat, že se lidé mohou bát. Což je další důvod, proč psa od malinka vychovávat, jelikož nikdo přeci nechce zkazit reputaci těmto něžným obrům.
Pořizovací cena vlkodava je zhruba od 25 až 30 tisíc výše. Což je ale v celkovém kontextu minimální výdaj, který vás za jeho život čeká. Pochopitelně, když se jedná o velkého psa, lze očekávat výrazně vyšší výdaje za krmení, veterinární ošetření může být o to náročnější, že je třeba volit velmi uvážlivě všechny zákroky v anestezii a jestliže je zákrok nevyhnutelný, je nutné zvolit co nejšetrnější variantu anestezie. Vzhledem k velikosti je třeba se zamyslet i nad prostorem k žití, který můžete psovi nabídnout. Ideální je, pokud vlkodav nemusí překonávat mnoho pater. Již od štěněte nejde o žádného drobečka, ale pro zdravý vývoj a růst je třeba zabránit scházení schodů alespoň do roka věku psa. A v paneláku bez výtahu, co si budeme povídat, by to nemuselo být zrovna lehké ani pro vás. Mimo to v garsonce s vaší přítomností nejspíše šťastný bude, ale je třeba mu v tom případě dát dostatečnou příležitost pro přirozený pohyb. Udržování psa v kondici je hlavním klíčem k udržení jeho zdraví po co nejdelší dobu.
S čím je třeba při pořízení počítat je také dost nízký průměrný věk dožití, jako je tomu u jiných obřích plemen. Uvádí se zhruba 7,5 roku, což je samozřejmě údaj vycházející ze všech úmrtí zástupců plemene (nejen stáří, ale i nemoci, u fen porody aj.). Nicméně odchod psího parťáka je vždy bolestivý a je nasnadě si tento fakt vzít k srdci.
Úvodní fotografie: Creedon Stříbrný Potok, autor: Mojmír Nebel
