„Švýcarák“ nebo „bělouš“, tak se často přezdívá těmto bílým fešákům, kteří působí na první pohled impozantně a zároveň něžně. V čem se liší od německého ovčáka, se kterým mají společný původ, a ke komu se hodí?
Základní informace aneb co říká standard
Klasifikace F.C.I.: Skupina 1 – Psi ovčáci a honáčtí (kromě psů švýcarských salašnických), sekce 1 – Ovčáci
Povaha: Je to živý, vyrovnaný pohyblivý, ostražitý a snadno cvičitelný pes. V kontaktu je milý a nevtíravý. Je dobře socializovatelný a kontaktní se svým pánem. Nikdy nesmí být bázlivý nebo neadekvátně agresivní. Je veselý a poslušný. Je to pracovní a sportovní pes s potenciálem k všestrannému využití. Jeho socializovatelnost a snadná přizpůsobivost mu umožňují snadnou integraci ve společnosti.
Srst je polodlouhá či dlouhá, vždy čistě bílé barvy bez žlutého nádechu. Polodlouhá srst bývá označována občas jako krátká, je hustá a přiléhavá, na šíji a na zadních stranách končetin je o něco delší než na zbytku těla.
Velikost a váha:
Kohoutková výška u psů je 58 – 66 cm
Kohoutková výška u fen je 53 – 61 cm
Hmotnost: psi přibližně 30 – 40 kg, feny přibližně 25 – 35 kg
Historie a chov „běloušů“ u nás
Historické základy má bílý švýcarský ovčák společné s německým ovčákem. První bílý ovčák na výstavě byl předveden v roce 1882 v Hannoveru. Po vlně nepopularity, která dostihla bílé německé ovčáky nejprve v USA a následně i v Německu, vznikl v Americe chovatelský klub, který měl za cíl podporu chovu „běloušů“. V Evropě začala jejich popularita stoupat až v devadesátých letech, kdy byl založen chovatelský klub ve Švýcarsku. Název plemene byl tehdy Americko-kanadský bílý ovčák. Pod názvem Bílý švýcarský ovčák FCI plemeno uznala v roce 2002. V Americe je však známé stále jako bílý německý ovčák s vlastním klubem.
V České republice se bílí ovčáci začali chovat v devadesátých letech 20. století. Chovatele u nás sdružuje Klub bílého ovčáka. Pro zařazení do chovu je potřeba účast na svodu mladých a bonitaci, absolvování nejméně dvou výstav specifikovaných v klubovém řádu, rentgen a vyhodnocení dysplazie kyčelních a loketních kloubů s výsledkem dostačujícím pro uchovnění.
Kromě DKK a DLK někteří chovatelé u bílého ovčáka hlídají i další možné zdravotní problémy, zejména OCD (onemocnění chrupavek), spondylózu, MDR1 (vada v genu způsobující přectlivělost na určitá léčiva), degeneratiivní myelopatii nebo vadu sluchu.
Bílý švýcarský ovčák jako rodinný parťák i sportovec
Běloušové jsou vynikajícími rodinnými psy pro svoji empatickou a laskavou povahu. Při správné výchově skvěle vychází s dětmi a ostatními zvířaty. Většinou nemívají problém s cizími psy. Jsou také výbornými parťáky pro nejrůznější psí sporty a aktivity. Věnovat se s nimi můžete například agility, obedience, pachovým pracem nebo záchranařině. Někteří jedinci jsou vhodní i pro canisterapii. Zkusit můžete také jejich původní využití, pasení ovcí. BŠO dospívá psychicky později, cca ve třech až čtyřech letech.
Hodí se k vám BŠO?
Švýcarák jako správný ovčák vyžaduje dostatek pohybu a také zaměstnání chytré hlavičky. Samozřejmostí musí být dlouhé každodenní vycházky a trochu tréninku pro zábavu. Pokud chcete psa jen jako hlídače na zahradu, nebude u vás tenhle sněhobílý fešák šťastný. Jeho hustá srst jej sice dobře chrání za každého počasí, ale potřebuje hodně kontaktu se svým páníčkem, kterému se velmi rád snaží zavděčit. Oproti německému ovčákovi má jemnější povahu a hůře nese drsnější zacházení.
Ať už vyberete variantu s kratší či delší srstí, péče o srst není příliš náročná. Je však potřeba počítat s tím, že i přes pravidelné vyčesávání vám oblečení (a nejen to) budou zdobit pěkně viditelné bílé chlupy.
Autor fotografií: Lucie Outerská, CHS Lonepack
Úvodní fotografie: Drakka Areba Artay of Highland
