Aristokrat s dlouhým nosem, vlnitou srstí, velkým srdcem a citlivou duší – i tak se dá popsat tento elegantní chrt pocházející z Ruska. Pro jeho jedinečný vzhled jej nelze zaměnit s žádným jiným plemenem. Rozhodně přitahuje pohledy kolemjdoucích, není ale psem pro každého. Ke komu se hodí, jaký je jako společník a jak je to s jeho chovem u nás?
Něco málo ze standardu Barzoje
Klasifikace F.C.I.: Skupina 10 – Chrti, sekce 1 – Chrti dlouhosrstí nebo s praporci
Výška v kohoutku: pes 75 – 85 cm, fena 68 – 78 cm
Hmotnost standard neuvádí, ale bývá v rozmezí 28 – 45 kg.
Osrstění je hedvábné, měkké a hebké. Zvlněné, nebo tvořící krátké kadeře. Na hlavě, boltcích a končetinách je srst jako satén, krátká, dobře přiléhající k tělu. Na trupu je srst hodně dlouhá a zvlněná. Nad lopatkami a v oblasti zádi tvoří jemné kadeře. Na žebrech a stehnech je srst kratší. Srst, která tvoří praporce v podobě kalhot a vlajky na ocase, je delší. Srst na krku je hustá a bohatá.
A co barva srsti? Přípustná je kombinace všech barev, nikdy však s hnědou (čokoládovou), modrou a jakýmikoliv odstíny těchto barev. Všechny barvy se mohou vyskytovat jednobarevně nebo v kombinaci s bílou. Černá maska je typická u černě stínovaných barev.
Historie barzoje a jeho chov v ČR
Původ barzoje není úplně jednoznačný, jisté ale je, že zhruba v 16. století se začal objevovat u ruské šlechty a využívat jako pomocník při lovu, a to lišek, jelenů a zejména vlků. Jeho úkolem bylo ve trojici vlka vystopovat a zadržet do příjezdu lovce.
Mezi majitele barzojů patřilo v historii mnoho známých osobností včetně Petra Velikého, Alexandra Puškina a královny Viktorie. Můžete narazit také na historickou fotografii bílého barzoje Bena, který dělal společnost kapitánovi Titanicu, Edwardu Smithovi. Naštěstí však nebyl na palubě lodi během osudné nehody.
V České republice chovatele barzojů sdružují dva kluby – Klub chovatelů a přátel barzojů (KCHaPB) a Klub chovatelů chrtů. U KCHaPB je podmínkou pro zařazení do chovu absolvování výstavy vyššího typu v ČR a ocenění známkou výborná nebo velmi dobrá. Ve výstavním posudku musí být uvedena formulace, že jedinec nevykazuje vylučující vady uvedené ve standardu.
V chovu se nesledují žádné specifické zdravotní problémy. Je však potřeba dávat pozor na sklony k torzi žaludku a na zdraví pohybového aparátu vzhledem k velikosti tohoto chrta. Ještě důležitější je mít na paměti jeho vysokou citlivost vůči anestetikům a některým lékům, proto je třeba nechávat barzoje ošetřit pouze u veterináře, který je znalý této problematiky a umí si s tím poradit.
Povaha barzoje aneb ke komu se (ne)hodí?
Elegantní barzoj je zpravidla klidný a vyrovnaný společník. Jeho přátelská a tolerantní povaha však jde stranou ve chvíli, kdy uvidí pohybující se kořist, to se pak projeví bleskurychlé reakce a temperament lovce. V domácnosti většinou bez problémů vychází s ostatními psy i jinými zvířaty, ale drobná utíkající zvířata jsou venku zkrátka považována za objekt lovu. To se může týkat i kočky, kterou uvnitř domu respektuje, ale pokud před ním vyběhne venku, může se z ní rázem stát kořist, proto je na místě opatrnost.
Pokud vyrůstá s dětmi, sžije se s nimi, ale je potřeba velmi dobrý management situací, protože barzoj nebývá přehnaně tolerantní k těžkopádnému zacházení od malých dětí, což v kombinaci s jeho sílou a velikostí může být problém. Je proto důležitá pečlivá supervize ze strany rodičů, kteří budou dítě učit, že má psu dopřát jeho prostor a klid. Se staršími dětmi, kteří již umí se psy správně komunikovat, vychází většinou skvěle.
Barzoj je spíše rychlý sprinter než vytrvalostní běžec. Nároky na pohyb má zcela průměrné, pravidelné poklidné vycházky mu stačí, ideální však je, doplní-li je jeho páníček o občasné pořádné vyběhání (nejlépe na zabezpečeném pozemku nebo třeba při sportu). Chovatelé nedoporučují pouštět barzoje v přírodě navolno, zejména poblíž silnic. Životu v bytě se přizpůsobí bez nejmenších problémů, důležité je pohodlné, dostatečně prostorné měkké místečko, kde se uvelebí. Můžete jej naučit základní povely, ale jeho chrtí hlavička je trochu svéhlavá a raději se rozhoduje sama, což vychází i z jeho původního využití. Rozhodně u něj nepochodíte s tvrdou výchovou, tresty a křikem, potřebuje laskavého a trpělivého majitele.
Barzoj umí být vynalézavý, co se nenápadných „krádeží“ jídla v kuchyni týká, navíc díky svojí výšce dobře dosáhnou třeba i na linku, tak pozor na to! A co psí sporty? Nejlepší volbou je pro tohoto ruského chrta rozhodně coursing, který je jeho přirozenosti nejblíž. Můžete také zkusit, zda ho nebude bavit rekreačně agility. Majitelé barzojů se shodují na tom, že tito psí aristokraté jsou jako chipsy – jeden vám prý stačit nebude 🙂
