Jorkšírský teriér patří bezpochyby k nejoblíbenějším malým plemenům u nás. Často toho bohužel zneužívají i množitelé, proto je potřeba při hledání štěňátka dbát na výběr kvalitního chovatele. Jak má čistokrevný „jorkšír“ vypadat, jaký vlastně je povahově a ke komu se hodí?
Yorkšírský teriér a jeho standard
Klasifikace F.C.I.: Skupina 3 – Teriéři, sekce 4 – Společenští teriéři
Výška v kohoutku: přibližně 20 – 24 cm
Hmotnost: do 3,2 kg
Srst a barva: Na trupu středně dlouhá, dokonale rovná (není zvlněná), lesklá; jemné hedvábné textury. Srst na hlavě je dlouhá, intenzivního zlatě tříslového odstínu. Tříslové zbarvení hlavy nesmí dosahovat na krk. Tmavě ocelově modrá (ne stříbřitě modrá), dosahující od týlního hrbolu ke kořeni ocasu, nikdy není smíchaná se žlutými, bronzovými ani tmavými chlupy. Srst na hrudi je intenzivně tříslová.
A co ostatní barvy v čele s Biewer teriérem?
Tohle téma je poněkud složité. Plemeno Yorkšírský teriér pod FCI (Mezinárodní kynologická organizace) tak, jak jej u nás zaštiťuje ČMKU (Českomoravská kynologická unie), je uznáno pouze v tříslovo-modré barvě popsané výše. Přesto v České republice i ostatních zemích najdete nabídku jiných barevných variant. Nejznámější z nich je tzv. „biewer“, který je tříbarevný s výrazným podílem bílé barvy. Pod názvem Biewer teriér byl dokonce v USA uznán v roce 2019 pod American Kennel Clubem (AKC). V menší míře se vyskytují také další barevné varianty jorkšírů, jako je jsou black/blue, choco, biro, golddust, sable, merle, brindle. U nás barevné jorkšíry aktuálně ale není stále možné brát jako „papírové“. Průkazy původů k nim sice dostat můžete, ale vydávají si je jen jednotlivé kluby a spolky (a v nejhorším případě sami „chovatelé“). Je tedy potřeba větší obezřetnost při koupi. Valná většina klubů pro barevné yorkšírské teriéry vydává rodokmeny zcela nekontrolovaně a jejich chov není tak vlastně nijak řízen. Asi nejvíce propracovaný chovatelský program barevných variant má klub Colorful Yorkshire Terrier Club, z. s., na jehož webu najdete i více informací k jednotlivým barvám. Ale zpátky ke standardním jorkšírům…
Historie a chov Yorkšírského teriéra u nás
Yorkšírský teriér pochází z Anglie z oblasti hrabství Yorkshire. Počátek plemene se datuje do poloviny 19. století. První chovatelský klub byl založen v zemi původu v roce 1898. Původní poslání jorkšírů bylo hubení nezvaných hlodavců v domě, jejich atraktivní vzhled z nich však brzy učinil luxusního společníka šlechty.
V České republice nejdeme chovatelských klubů hned několik – 1. CZ Yorkshire Terrier Club, Yorkshire Terrier klub chovatelů a jeho přátel a Českomoravský klub chovatelů Yorkshire Terrierů. Každý z těchto klubů pořádá vlastní bonitace pro uchovnění a také výstavy.
Povaha a zdraví
Byť je dnešní jorkšír pro svou velikost a vzhled považován spíše za skvělého společenského psíka, nesmíte opomíjet fakt, že se jedná o teriéra, což ostatně říká název plemen i jeho zařazení dle FCI. Je tedy pěkně aktivní a potřebuje dostatek pohybu a zaměstnání. Je to ostražitý psík, který zpravidla velmi rád štěká a s tím je třeba počítat. Je hravý a inteligentní a stojí za to s ním vyzkoušet i nějaké psí sporty pro radost.
Mezi nejčastější zdravotní problémy u yorkshire teriéra patří luxace pately a také progresivní atrofie sítnice. Velmi často se také můžeme setkat se špatným stavem zubů, proto je potřeba dbát na vhodné čištění zubů (ať již stravou či mechanicky) a udržování zdravé tlamičky. Zkažené zuby totiž mohou mít fatální vliv i na další orgány v těle včetně srdce.
Ke komu se jorkšírek hodí?
Pro svoji malou velikost a společenskou povahu je ideálním psím kámošem do bytu. Pro chov venku není vhodný a hůře nese jak velká horka, tak silné mrazy. Jorkšíří srst vyžaduje systematickou péči a budoucí majitel s tím musí počítat. Pokud se chcete zúčastňovat výstav, udržet srst ve výstavní kondici chce už pořádnou dávku opatrování a není to pro každého. Chcete-li jorkšírka jen na mazlíčka, mnoho majitelů volí v tom případě praktičtější kratší sestřih. Yorkshire teriér je při dostatku zábavy poměrně přizpůsobivý společník a může dělat radost jak starším lidem, tak i dětem. U těch je ale potřeba dávat pozor na případné nechtěné hrubší zacházení s drobným psím tělíčkem. Novopečení majitelé jorkšírů často podceňují socializaci na větší pejsky a do budoucna si tak mohou zadělat na problém, proto je určitě vhodné najít si hned od malička klidné a vychované velké psy ke „kamarádění“.
