DŮVĚRA – KOMUNIKACE – SPOLUPRÁCE
Většina majitelů má své psy upřímně ráda a udělala by pro ně první poslední.
Většina veterinářů šla studovat veterinu proto, že mají rádi zvířata a chtějí jim pomáhat.
Jak je tedy možné, že když se sejde majitel a veterinář, tak z toho ve většině případů dříve či později vyjde vystrašený pes?
Kde se stala chyba?
Vžili jste se někdy do pocitů psa na veterině?
Zkuste si to představit. Přestěhovali jste se do zahraničí, třeba do Albánie. Přišel čas na pravidelnou zubní prohlídku. Na internetu jste našli zubaře a objednali se. V dohodnutý termín dorazíte a zjistíte, že zubař neumí anglicky a vy neumíte albánsky. Nedomluvíte se.
Rozpačitě stojíte v ordinaci, když najednou přijdou dva svalnatí chlapi. Chytnou vás a posadí do křesla. Jeden vám pevně drží ruce za opěrkou křesla, druhý drží hlavu. Vůbec se nemůžete hýbat. Už se bojíte? A čeho? Vždyť na vás zubař ještě ani nesáhl…
Snažíte se začít komunikovat, ale zubař to přehlíží a dál si připravuje své náčiní. Nemáte tušení, co se bude dít.
Scénka jak z hororu? Ale proč?
Je přeci jasné, že ty dvě svalnaté gorily tam jsou vlastně pro vaše dobro. Zubař používá špičaté nástroje a pokud byste se v nevhodnou chvíli hýbli, mohl by vás zranit.
- Co kdyby zubař zůstal stejný a snažil se vám ukázat, co se bude dít?
- Co kdyby vás v křesle nikdo nedržel?
- Co kdyby reagoval na vaše známky diskomfortu a udělal pauzu?
Možná by pak ten zážitek byl docela příjemný. Nebo by alespoň nebyl tak hororový.
Podobnost s veterinou čistě náhodná… a nebo ne?
- Psovi přeci nemůžete říct, co se mu bude dít. Je to pes.
- Někdo ho musí držet.
A nebo je to jinak?
Takže za všechno může veterinář?
Faktem je, že pokud psa nenaučíte, aby se zafixoval sám, tak ho někdo držet musí.
První tajemství? Dobrovolná fixace. Když psa naučíte, aby držel sám, odpadne z celé návštěvy veteriny spoustu stresu.
To, že někdo psa drží, má i své výhody. Třeba bezpečnost pro ošetřující personál. Pes, který se nemůže hýbat, nemůže ani nikoho kousnout.
Jak to tedy udělat jinak?
Proč se pes ožene? Buďto když veterinář udělá něco nečekaného, nebo když je mu manipulace příliš nepříjemná.
Obojí má celkem snadné řešení. Obousměrnou komunikaci.
Veterinář by s využitím 3-krokového systému měl být schopen během pár vteřin psovi sdělit zhruba co a kde se bude dít.
A pes? Ten by měl mít pod kontrolou průběh vyšetření. Jistotu, že dokud nedá START signál, tak na něj nikdo sahat nebude. A jistotu, že když toho bude příliš, tak může dát STOP signál a bude pauza. Když funguje STOP signál, není důvod nikoho kousat.
Jakmile pes zjistí, že může komunikovat, odpadne další kus stresu.
Druhé tajemství? Otevřít obousměrnou komunikaci.
Ale pak je tu ještě jeden problém.
Je tu jedna věc, na kterou většina lidí zapomíná. Naučit dobrovolnou fixaci a otevřít obousměrnou komunikaci prostě nestačí.
Vy víte, že k zubaři jít potřebujete. Pes neví, že mu někdo strká teploměr do zadku pro jeho vlastní dobro.
Proč by pes neustále dával START, pokud se mu potom začnou dít nepříjemné věci?
A tady přicházíte na řadu vy, jakožto majitel psa. Je na vás, abyste vybudovali konto důvěry. Je na vás, abyste z věcí, které mají pro psa neutrální až negativní nádech, vybudovali pozitivní zážitek.
Teprve když se naučíte jak dobíjet konto důvěry, tak si všechno ostatní hezky sedne.
Nezáleží na tom, jestli s vaším psem manipuluje veterinář nebo jestli potřebujete něco udělat doma. Funguje to stejně.
Nedovedete si to dost dobře představit? Podívejte se na webinář, je zdarma 😉
Chcete to naučit svého psa?
Od 1.3. začíná online kurz Veterina (a manipulace) pozitivně, do 14.2. je možné se přihlásit s 50% slevou zde.
