Mnoho lidí si pořizuje psa jako parťáka do života s nějakým očekáváním. Někteří pomýšlí na hvězdnou kariéru v preferovaném sportu, někteří chtějí rodinného psa, nebo prostě kamaráda do deště. Ať už je to tak či tak, pro všechny zmíněné by procházky měly patřit ke každodennímu životu, protože pes je poměrně fyzicky zdatná šelma, která pohyb potřebuje. I přes plemenné rozdíly patří pohyb mezi základní potřeby, navíc přináší mnoho benefitů – nejen psům, ale také jejich páníčkům!
Některé příklady pozitivních důsledků procházek:
- Poznávání světa (socializace) – prostředí, lidé, psi, povrchy
- Učení hygieny/vyvenčení venku
- Zdravé kosti, klouby
- Snižuje riziko obezity!
- Zajišťuje nervovou stimulaci
- Stimulace smyslů a mnoho dalšího
Benefitů bychom našli ještě mnoho, ale ne málo majitelů naučí raději jejich pejsky venčit uvnitř na podložku, případně chodí na tréninky vícekrát týdně a procházkám tolik nedají, aby pes mohl odpočívat, jenomže… Potřeba pohybu je tu každý den!
Kolik pohybu je tak akorát?
Bytoví psi
Procházky pro psy žijící v bytě jsou jednou z mála aktivit, která jim poskytuje kromě základních biologických potřeb, jako je vyvenčení kvůli vyprázdnění, také jednu z dalších základních potřeb, což je jednoznačně pohyb. Neexistuje úplně jednoznačný názor, kolik pohybu potřebuje dospělý pes. Je to vlastně docela logické, jelikož je závislý na věku, plemeni a zdravotním stavu jednotlivce. Obecně se dá dopátrat zhruba něco o 45 až 60 minutách denně během jedné delší procházky, plus krátké venčení přes den. Což pro každé plemeno, ba i jedince může znamenat něco naprosto odlišného. U štěňátka může jít klidně o pár set metrů, v rámci objevování světa, u menšího pejska to mohou být 2 km, u středního akčního pejska násobně více a u seniora se zdravotními problémy zase o dost méně.
Psi žijící venku
U psa žijícího venku na zahradě se může naplňovat, kromě potřeby pohybu, také sociální potřeba, jelikož nemají třeba s páníčkem tolik kontaktu. Páníček by měl být ovšem přítomný – tzn. nekoukat do telefonu či telefonovat, ale věnovat energii a pozornost právě pejskovi.
Mnozí mají tendenci „zažehnat“ nevybouřenou energii pejska aportováním. Ovšem to je cesta do pekel, protože aportování v takové míře není vůbec zdravá. Jak pro tělo, tak pro duši. Tělo by se před výkonem (což aportování je!) mělo nejprve zahřát, ideálně právě souvislým pohybem v rámci nějaké trasy, poté maximálně párkrát hodit míček a psa zase postupně vychodit, dokud nepřestane trochu pomaleji dýchat (sníží se dechová frekvence). Pokud aportuje denně vždy sotva vstane, riskujete vznik mnoha mikrotraumat, která mohou skončit vážnými pohybovými problémy! Pro hlavu jde při aportování o stres – ač pozitivní (eustres), tělo to zpracovává stejně (z hlediska hormonů), jako u toho negativního (distres). Což znamená, že je pejsek neustále v napětí, zatěžuje tak vnitřní metabolismy a orgánové soustavy, které se musí se stresem vypořádat. Mnohem lepší než aportování je varianta hry na hledání hračky. Psa odložíte povelem, či přivážete a popojdete, hračku položíte, psa uvolníte se slovy „Hledej!“ a postupně můžete zvyšovat vzdálenost, hračku různé schovávat. Hrozí mnohem méně rizik, navíc zaměstnáte i hlavu (tedy hlavně nos), takže pes bude příjemně unaven.
Co říkají výzkumy?
Pokud by někdo hledal trochu vědy, pak jeden výzkum uvádí, že pro zdraví kloubů (zejména chrupavek) je ideální denně pohyb zhruba na 3 km. Psi v takovém režimu vykazovali lepší stav chrupavek (síla a funkčnost chrupavky). Oproti tomu psi se zátěží 1 x týdně na 20 km měli výsledky horší, stejně tak psi s vyšší námahou denně. Nicméně skupina psů nebyla až tak převratně různorodá, abychom si z toho museli dělat komplexní závěry. Prostě všeho s mírou, myslete vždy i na odpočinek, který pes vedle aktivit také nutně potřebuje.
Odhalte první známky nepohody
Všímejte si známek neochoty k pohybu např. pejsek dříve běhal aktivně před vámi, najednou se spíše vleče za vámi? Nebo chybí dřívější nadšení, jakmile jste se začali oblékat/brát do ruky vodítko? Vyhledejte pomoc u veterináře, po diagnostice klidně u fyzioterapeuta. Všímejte si drobností, na procházkách můžete zjistit, že pejsek kulhá, pohybuje se náhle jinak… Proto je důležité s pejskem trávit čas a o to víc v pohybu, nejlépe na procházce.
Procházka rovná se nuda?
Chodíte na procházky a přijdou vám nudné? Jaké si to uděláte, takové to máte. Pokud nejste požitkáři a neradujete se z prostředí (nebo nemáte procházky v takovém prostředí, které oceníte), můžete si procházky zpříjemnit. Vložte do procházek nějakou zajímavou aktivitu. U nás frčí vyčmuchávání pamlsků v různém prostředí – z trávy, z polní cesty, z pařezu, z kamínků – zkrátka co potkáme. Při procházkách také vždy zacvičíme nějaké triky, například vylezení na pařez předními / zadními nebo oběma nohama. Přeskakujeme padlé stromy, beru s sebou hračky, tak se třeba chvíli potaháme, mezi tím zkusíme nějaké cviky, které už zná a změníme tak tréninkové prostředí… Občas si jen sedneme spolu do trávy nebo na lavičku v lese a jen se kocháme. Je hezké sdílet společně „Teď a tady“ s čtyřnohým kamarádem.
Venčící kamarádi
A jestliže jste už unudění k smrti, sežeňte si parťáka na občasné venčení, užijete si zase jiné interakce nejen vy, ale také váš pejsek. Pejskařů jsou plná města, vesnice – stačí se rozhlédnout a zeptat. U nás třeba spíš vybírají psi – když se mému psovi líbí něčí pejsek, přemůžu i mou samotářskou náturu a poptám se, jestli by s námi nechtěli někdy vyrazit ven. Tak máme občasně zpříjemněnou procházku, někdy vyrazíme společně na výlet, na něco dobrého k pití, k jídlu a hned je to veselejší.
Tma…
Blíží se období brzké tmy, což je poměrně nepříjemné, ale využívám tu dobu k venčení po obci, kde díky tmě bývá méně lidí a já se nemusím úplně děsit, že potkáme v lese zvěř. Snažím se venčit za světla, ale ne vždy jsou úplně ideální podmínky. Sem tam vezmeme čelovku a jsme stateční, takže projdeme les nebo jdeme na luka, ale raději jsem prostě v místním menším parku, kde strávíme delší čas, využijeme osvětlený plac k cvičení, hraní a trochu něco taky nachodíme po obci.
A co vy, už jste dneska byli s pejsky venku?
