Přivolání. Asi se najde jen málo pejskařů, kteří se mohou pyšnit vytouženým 100% přivoláním. Tenhle cvik je totiž takové puzzle, které se skládá z mnoha drobností, na kterých je potřeba pečlivě pracovat každý den. Velkou roli při tom hraje i vzájemný vztah páníčka a psa a schopnost sebeovládání vašeho miláčka. Dnes a denně ale vidím pejskaře, kteří dělají naprosto zásadní chyby v tréninku přivolání. Jaké to jsou a jak na ně vyzrát?
Chyba č.1: Negativní souvislost s koncem zábavy
Představte si, že jste pes a běháte si nadšeně po parku navolno. Najednou vás páníček přivolá a poté vás připne na vodítko a jde se domů. Pokud se tohle bude opakovat každou procházku, brzy vás přestane přibíhání na zavolání bavit, že? Jak na to, abyste takové spojení u vašeho pejska nevytvořili?
Úplně jednoduše. Když trénujete přivolání na různých místech, připněte občas pejska na vodítko „jen tak“ a hned jej zase odepněte a nechte pokračovat v zábavě. Tak u něj nevytvoříte negativní asociaci s připnutím. Na každé procházce procvičujte přivolání s následným vysláním pejska zpět za zábavou s povelem „volno“.
Také není dobrý nápad psa přivolávat ve chvílích, kdy mu chcete provést něco, co nemá rád, například vyčesávání (pokud jej samozřejmě nemiluje). Raději si pro něj dojděte.
Chyba č.2: „Trénujete“ přivolání pouze v situaci, kdy opravdu potřebujete psa přivolat
U přivolání rozhodně platí pořekadlo, že trénink dělá mistra. Zvedat obtížnost (tzv. kritéria) musíte postupně. Pokud váš hafan nezvládá perfektně přivolání na klidné zahradě, nemůžete čekat, že jej odvoláte v rušném parku, kde je spousta lákadel. Trénujte poctivě v různých situacích a pomalu zvyšujte obtížnost (začněte v klidu domova a přidávejte různé výzvy). Tak docílíte toho, že váš pejsek bude schopný časem poslechnout i v situaci, kdy skutečně o něco půjde. Ještě přidám jedno varování – dejte si pozor i na opačný problém, což je příliš časté přivolávání v rámci jedné vycházky, třeba i vícekrát ihned za sebou. To může některé typy psů dost otrávit a posunout v tréninku zpět.
Chyba č.3: Děláte to psovi moc těžké
Co to znamená? Třeba to, že mladého nevyřáděného psa odvoláváte z divoké hry s psím kámošem. To je prostě vyšší level a ruku na srdce… jakou asi očekáváte úspěšnost? Dost nízkou, že? Tak ho prostě v takovou chvíli nevolejte. Pokud už nutně musíte hru přerušit, dojděte si pro něj. Pokud má váš čtyřnohý výtečník tendence vám v takové chvíli uskakovat a hrát s vámi hru „že mě nechytíš“, určitě prozatím používejte stopovačku či alespoň kratší šňůru, za kterou jej odlovíte. Pozor: Šňůru, kterou pes tahá, vždy připínejte k postroji a ne k obojku, jinak riskujete nepříjemné zdravotní potíže v případě velkého škubnutí (ze strany psa nebo při zaseknutí se, vy za ni samozřejmě neškubejte)!
Chyba č.4: Opakování se, křik a potrestání
„Maxíku ke mně!… Ke mně!…. MAXI! Ke mně! Ale honem, co sem řekl, nedělej, že neslyšíš! Ke mněěě!!!“ Nepřipomíná vám to někoho? Jasně, občas nervy mohou ujet každému, ale faktem je, že takhle si přivolání jedině zkazíte. Takže nádech-výdech a pojďme to raději pejska naučit pořádně. Jakmile z vás pes cítí rozčilení a vztek, dost se tím snižuje jeho ochota se k vám přiblížit, obzvlášť máte-li citlivku. Pokud ještě někdy přidáte dokonce pár výchovných přes zadek, jakmile se jeho veličenstvo uráčí k vám konečně přijít, máte vymalováno. Ochota psa přibíhat na přivolání už bude jen a jen klesat. A to fakt nechcete. Místo toho jej radši naučte, že držet se ve vaší blízkosti je zábava, třeba proto, že spolu hrajete různé hry s mlskami a hračkami.
Co tedy dělat, pokud psa zavoláte a on neposlechne? Pokud se na vás alespoň podívá, nejlepší je jej radostně povzbudit („no poběěěěž!“) a ideálně utíkat směrem od něj, dovolí-li to situace. Pokud vám nevěnuje po zavolání vůbec žádnou pozornost, dojděte si pro něj a odveďte jej (a můžete při tom mít v ruce lákavou mlsku či hračku). Povel „ke mně“ ale nikdy neopakujte, jinak pejska naučíte, že nemusí poslouchat na první povel! A pak z toho časem může být druhý, třetí, čtvrtý… Pokud i nadále s přivoláním zápasíte, doporučuji trénovat spolu s kvalitním trenérem, který využívá principy pozitivního posilování, nebo zakoupení úžasného on-line kurzu od trenéra Roberta Zlochy, který vás provede pečlivě všemi úskalími.
Chyba č.5: Berete to jako samozřejmost
Když začínáte trénovat malé štěně, nevadí vám dát mu pamlsek za splnění povelu. Ale jak roste, říkáte si, že jej přece nebudete odměňovat mlskama pořád. Už to umí a basta. Jenže tím si zaděláváte na problém. Jasně, že může přijít situace, kdy u sebe zrovna nic nemáte, ale musíte pro bezpečnost psa nebo někoho jiného přivolání použít. Takových situací je však minimum a vyváží je pak ta většina odměněných přiběhnutí. A ještě jedna věc – odměna nemusí být vždy jen o žrádle. Některé psíky potěší víc hozený míček nebo divoká hra na babu, fantazii se meze nekladou 🙂 Ale mít u sebe při venčení pamlskovník s oblíbenými psími dobrotami já osobně považuji za základ, je to jen o zvyku sebou něco nosit. Při přivolání používejte rozhodně ty nejlákavější ňaminky, však se jedná o nejdůležitější cvik vůbec.
Tak to by bylo k teorii, teď už stačí jen na tyto poučky pamatovat i v praxi a vyvarovat se zbytečných chyb, ale do toho se dostanete! Přeji vám, ať se vám trénink spolehlivého přivolání už jen daří a je pro vás i vašeho psího parťáka společnou zábavou!
