Statný a silný elegán s hladkou srstí, která na hřbetě tvoří typický pruh obrácené srsti, tzv. „ridge“, si i u nás prošel velkou vlnou popularity. Pokud uvažujete o pořízení ridgebacka, dobře zvažte, zda mu budete moci dopřát vše, co potřebuje ke spokojenému životu. Jaký „ridžbek“ je, co má rád a co naopak těžce snáší?
Standard a historie rhodéského ridgebacka
Klasifikace F.C.I.: Skupina 6 – Honiči, barváři a příbuzná plemena, sekce 3 – Příbuzná plemena
Výška v kohoutku: pes 63 – 68,5 cm, fena 61 – 66 cm
Hmotnost: u psů 36,5 kg a u fen 32 kg s povoleným kolísáním o 2 kg
Srst je krátká a hustá, na pohled hladká a lesklá. Barva srsti je od světle pšeničné po červeně pšeničnou. Hlava, tělo, nohy a ocas mají být stejné barvy. Povolují se malé bílé znaky na hrudi a na prstech, je však nežádoucí mnoho bílých znaků na břichu nebo nad tlapami. Tmavý čenich a uši jsou povoleny. Nadměrné množství černých chlupů na srsti je nepřijatelné.
Základní charakteristikou plemene je pruh srsti na hřbetě rostoucí opačným směrem než ostatní srst. Ridge musí být symetrický, jasně ohraničený, začínající těsně za lopatkami a zužující se až ke kyčelním kostem. Přední rozšířená část je tvořena dvěma chlupovými víry (korunkami) rostoucích proti sobě a co nejsouměrnějšími. Dolní okraje korunek nesmí zabírat více než 1/3 délky celého ridge. Průměrná šířka ridge je 5 cm.
Původ rhodéského ridgebacka můžeme vystopovat až do Jižní Afriky. Vyšlechtěn byl zkřížením původních afrických psů s evropskými loveckými plemeny. Nejčastěji najdete zmínky o bladhaundech, pointrech, německých ohařích, dogách, mastifech, ale i chrtech. Počátek šlechtění se datuje v průběhu 18. století, plemeno bylo mezinárodně uznáno v roce 1924. Do České republiky byli první ridgebackové importování v roce 1987.
Chov ridgebacka v České republice
V roce 1990 byl u nás založen Klub chovatelů rhodéských ridgebacků (KCHRR). Co vše musí mít psi a feny tohoto plemeno splněno, aby byli uchovněni?
- rentgen kyčlí a loktů s výsledky nejhůře DKK 1/1 a DLK 0/0
- absolvování alespoň dvou výstav se zadáváním titulu CAC od třídy mladých a výše s hodnocením ne horším než „velmi dobrý“, přičemž jedna z výstav musí být pořádána KCHRR
- úspěšné absolvování bonitace
- nesmí mít žádnou z vylučujících vad
Jak je na tom ridgeback se zdravím? Jak podmínky chovnosti naznačují, může se vyskytnout dysplazie loktů či kyčlí. S ridgebačí specialitou – ridgem se může objevit tzv. dermoidní cysta (dermoid sinus), což je nehoubný kožní nádor. Občas se vyskytují také různé další kožní problémy. V zásadě se ale jedná o poměrně zdravé plemeno.
Povaha aneb jaký je ridgeback?
Jak si nejlépe uděláte představu o vlastnostech každého plemene? Podívejte se, za jakým účelem bylo vyšlechtěno, k čemu jej lidé využívali. Při šlechtění ridgebacků se vždy kladl důraz na vytrvalost, odvahu a lovecké schopnosti. To proto, že s jejich pomocí afričtí osadníci lovili zvěř včetně velkých kočkovitých šelem, například lvů. Úkolem ridgebacka bylo šelmu vystopovat, uštvat a držet na místě, než dorazí lovec, který ji zastřelí. Nejčastěji pracovali ve skupině po dvou až čtyřech. Tihle psí frajeři jsou proto velmi obratní, silní a inteligentní. Někdy bývají označováni za tvrdohlavé, to proto, že mají silnou vůli a umí se spoléhat sami na sebe. Je tedy dobré dbát u ridgebacka na důslednou výchovu a výcvik. Ale pozor, nepleťte si to s drilem a tvrdostí, s takovým přístupem u něj moc nepochodíte, v jeho drsňáckém těle se totiž skrývá jemná duše! Musíte jej hlavně umět správně motivovat.
Rhodéský ridgeback je přirozeně dobrým hlídačem, ale není zbytečně uštěkaný, ozve se pouze pokud je potřeba ohlásit něco důležitého. Nedělá mu problém život v domácnosti s dětmi. I na soužití s kočkami si umí zvyknout. S ostatními psy se v dospělosti nemusí vždy přátelit, zejména máte-li samce.
Ridgeback může žít bez problémů v bytě, má-li dostatek pohybu. Je to milovník tepla a pohodlného ležení, není to ale žádný pecivál! Pokud jej dostatečně nezaměstnáte, bude se nudit a vymýšlet různé činnosti, které páníčci neocení. Necháte-li jej samotného na zahradě bez zábavy, rozhodně si ji najde sám, ať už ve formě hrabání děr nebo útěkářství. Rhodéský ridgeback proto ocení sportovně založeného aktivního majitele. Z psích sportů s ním můžete vyzkoušet například coursing, canicross, bikejoring, agility nebo stopování a další pachové práce.
