Jak seznámit miminko s psím členem rodiny jste si mohli přečíst v minulém díle. Dnes se zaměříme na další úskalí, která mohou nastat, když děti rostou a začínají se více zajímat o svět okolo sebe. Povídat si o tom budeme opět se psí trenérkou a mámou, Pavlou Kamrádovou ze psí školy Vychovaný pes.
Pořád ještě v našich končinách převládá názor, že pes musí pochopit, že i dítě je „ve smečce nad ním“ a podřídit se mu. Tohle by bylo asi na samostatný článek, ale ve zkratce – co si o tom myslíš ty jako zkušená psí trenérka?
Upřímně si myslím, že je potřeba jednou pro vždy vysvětlit, jak to s tou smečkou je.
V dnešní době již existuje řada kvalitních zdrojů, kde byla “teorie smečky” tak, jak je v tomto případě myšlena, vyvrácena. A já jsem za to moc ráda. „Smečku psů“ mám více jak 13 let a dnes jsem si jistá, že ani moji psi mezi sebou smečku netvoří. Tím spíš je logické, že ji netvoří ani s lidmi. Moji psi jsou skupina solitérů, žijící pohromadě a čerpající z toho výhody. Pokud je jakkoli rozdělím, nemají s tím žádný problém. To je něco jiného, než funkční pospolitá smečka, která funguje jako rodina. Teď tedy zpět k původní otázce. I kdybychom přijali myšlenku, že by nějaká smečka existovala, už z principu věci dítě nemůže být nad psem, stejně jako štěně nemůže být nad dospělcem. Upřímně se mi to špatně píše, protože vím, že tak to prostě není. Pes, stejně jako dítě, jsou členy jedné domácnosti. Jedné rodiny. Každý má své místo, o tom nemůže být diskuze a upřímně, věřím, že psí místo je ve smečce jinde než místo dětské. Jen mi tam nějak nezapadá ta podřazenost a nadřazenost. Je to asi podobné, jako kdyby byla otázka, zda je v rodině důležitější máma nebo táta. V ideálním případě jsou si rovnocenní, ale každý má své místo.
Abych byla konkrétnější. Např. u nás s příchodem miminka nastal odchod psů z postele. Ne proto, že by bylo miminko nad psy, ale proto, že já jsem chtěla mít klidný spánek a v tu dobu dvě dvacetikilové borderky a tříkilový novorozenec nešli dohromady. V posteli zůstal s miminkem jen papillon, který z mého pohledu nebyl rizikem.
Nicméně stejně jako moje dítě dostalo svůj klidný prostor na spaní, stejně tak ho dostali i psi. Část místnosti byla jen jejich, kam za nimi malý nesměl a nesmí.
Za mě tedy je jasné, že každý má svojí roli, ale raději než smečka používám slovo rodina, kde každý má své místo, které není jasně určeno lineární hierarchií.
O začátcích soužití s malým miminkem už jsme mluvily v minulém díle. Jaká jsou nejčastější úskalí, když miminko trošku povyroste a začíná se pohybovat?
Tady nastává opravdu zásadní a náročné období v každé rodině, kde jsou psi a děti. Hodně záleží na plemeni, povaze atd. každého jedince, částečně i na jeho zkušenostech. V době lezení a plazení obvykle dítko nemá ještě dostatek rozumu, aby chápalo, co je a není bezpečné. Já mám smečku hodně věkově různorodou s různými povahami. Každý můj pes vnímal lezoucí batole jinak. První a nejdůležitější pravidlo, nikdy nenechávat dítě a psa o samotě. A to ani na pár vteřin. Větu „byla to jen vteřinka než…“ známe, bohužel, všichni. V tomto věku je podle mého zásadní, aby měl pes nějaké své klidné oddělené místo, kde může odpočívat. Nezapomínejme, že pes by měl spát cca 16 hodin denně a to mu lezoucí batole jistě nedopřeje.
Tady by měl každý majitel znát svého psa a dovolit kontakt na tak dlouho a v takové míře, aby s tím byli všichni v pohodě a do budoucna se vztahy utužovaly, nikoli narušovaly.
Běžný provoz domácnosti s akčním prckem, co začne lézt a pobíhat po celém bytě či domě, může mamince snadno přerůst přes hlavu. Jak na jednoduchý základní management situací?
Tohle, za mě, začíná už dávno před pořízením miminka. Pes by měl být naučený někde odpočívat a v těchto situacích je to věc, kterou prostě využívám. Moji psi mají k dispozici vždy nějakou oddělenou část pokoje/domu, kam za nimi dítko nemůže. Někdy si tam odcházejí sami odpočinout, někdy je tam dám jen proto, že nechci mít oči nonstop na stopkách. Základem je, že toto místo není pro psa trestem, ale místem, kam chodí rád, dobrovolně a odpočívat. Moje nejstarší fena se postavila k ohrádce, kdykoli měla syna dost, a jasně mi dala najevo, že chce prostě pustit vedle, aby měla klid.
Mě samotnou brzy čekají procházky s prckem, který už bude chtít ťapat po svých, a bude to určitě výzva zvládnout dohromady pobíhají dítě a energického psa. Máš nějaké praktické tipy, jak to přežít ve zdraví?
Psy mám čtyři, včetně ročního puberťáka, dítko jedno a za chvíli přibude kočárek. Za mě je strašně důležité, kde člověk žije. Já mám možnost venčit na místech, kde potkat jiného člověka natož psa, je spíše výjimka. Takže psi prostě pobíhají, batole taky a všichni relaxujeme. Nicméně chápu, že ne vždy to jde. Základní ovladatelnost u psa by v tomhle případě měla být alfou a omegou. Spolehlivé přivolání a odložení je základ.
Pokud pes na dítě vrčí nebo už se dokonce ohnal. Co s tím? Proč je tak nebezpečná věta, že „tohle si pes nesmí dovolit“ ?
Jedno staré přísloví říká: „Pes, který štěká, nekouše.“
Je v tom velká pravda, jen trochu jinde než asi byla původně myšlenka. Vrčení, štěkání a ohánění se jsou jen část komunikačních signálů, které psi používají. Já své psy za vrčení chválím. Proč? Protože to znamená, že mi říkají „situace je příliš vážná, nevím, co sní, zasáhni“.
Pokud bych je za toto chování trestala, vrčet přestanou a další už je pak kousnutí. Oni prostě nemají jinou možnost. Klietům vždy říkám, ať si představí situaci, kdy se od této chvíle nesmí nikdy vyjádřit, že s něčím nesouhlasí. Za jak dlouho vybouchnou?
Na co si dávat zejména v soužití dětí a psů největší pozor? A jaké jsou zákládní věci, které nikdy dítě nenechat dělat (napadá mě jako příklad třeba posazování na psa)?
Pes není hračka. To je asi nejdůležitější, co si musí dospělí uvědomit. A v tomto smyslu vést dítě. Já jsem hodně striktní. Nedovoluji tahání za chlupy, ocas, nedovoluji dotýkání v oblasti obličeje psa. Syn smí psy pod dozorem krmit, smí jim házet hračky, smí je s asistencí hladit a vybrané vodit na procházce na vodítku. Základní pravidlo jsem zmiňovala už na začátku. Pes a dítě nikdy nejsou společně bez dozoru.
Od kdy je vůbec možné nebát se nechat dítě a psa spolu bez dozoru?
Upřímně? Nevím. Záleží na povahách a výchově obou. Znám děti a psi, kteří to zvládnou bezpečně ve třech letech, znám děti, které bych nenechala ani výrazně později. A samozřejmě i psy.
Myslíš, že strach rodičů z některých plemen psů je opodstatněný? Jak hodně se dá spoléhat na to, že některá plemena jsou k dětem více vhodná?
Za mě je k dětem vhodné každé a žádné plemeno. Ano, jsou plemena trpělivější, šlechtěná pro kontakt s rodinou atd., ale dle mého je to primárně o povaze a výchově jedince. Znám “babydog” stafíky, kteří děti nesnesou, stejně jako poblázněné maliny nebo BOCky, které je milují. Obecně je pravidlem, že když si vyberu plemeno společenské nebo “k dětem šlechtěné” (právě např. SBT, stafordšírští bulteriéři, jsou často v tomto směru velmi vhodní) je větší pravděpodobnost, že vše bude snadné, než když si vyberu např. pracovního malinoise nebo toy plemeno. Osobně moc s toy plemeny k dětem nesouhlasím, protože, ač je to moderní, tito psi nebývají dostatečně pevní v nervech, aby ustáli malé dítě.
A teď trochu z jiného soudku. Co když doma ještě žádný pejsek není, ale dítě si ho přeje? Jde nějak obecně říci, od jakého věku je to dobrý nápad?
Obecně podle mého názoru není nikdy dobrý nápad pořídit dítěti psa. Psa musí vždy chtít primárně rodič, protože šance, že si to dítě za pár měsíců rozmyslí, je obrovská. Pes je závazek na minimálně 10 – 15 let, což si žádné dítě neumí představit.
Zvládla bys na závěr shrnout, co je dobré učit každé dítě ve vztahu k psům, ať už vlastním nebo cizím, v průběhu celého dětství?
Za mě jedno zásadní pravidlo. Na cizí psi se bez dovolení NIKDY nesahá. Bohužel, často toto pravidlo nejsou schopni akceptovat ani rodiče. Žádné zvíře se bez dovolení nekrmí a nikdy se zvířatům neubližuje.
Pokud dítě chápe tato pravidla, je to podle mě nejlepší základ do života.
Krásně řečeno 🙂 Moc děkuji za rozhovor, Pavlo, a přeji mnoho radosti s tvojí lidsko-psí rodinkou!
